Ve druhém, delším pokračování pohádky se Tereza, Šimon a pan Zápotocký vydávají podzemní tratí v Adamově, kde každý z nich prochází vlastním vnitřním tunelem. Tereza překoná strach říct, co chce, Šimon se vyrovná se svým starým já a pan Zápotocký konečně odpustí dítěti, kterým kdysi byl. Všichni tři se vrací proměnění – silnější, klidnější a smířenější. Příběh ukazuje, že nejdůležitější cesta vede někdy hluboko do vlastního nitra.