„Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: ‚Přijdu brzy.‘ Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Zjevení Janovo 22:20

Budete mne mít za blázna, když řeknu, že poslední kniha Bible, takzvaná Apokalypsa, je vánoční knihou. Ta se o svatvečeru určitě nečte, spíše je scénářem pro apokalyptické, rozuměj hrůzné filmy o zániku světa. To je veliký omyl, protože poslední kniha Bible shrnuje všechna proroctví Starého zákona a zesiluje je přes tlampač přelomu prvního a druhého století. Říká se tomu Zjevení Janovo, ale už na začátku se v něm píše, že je to zjevení Ježíšovo svěřené Janovi. Pisatel tohoto zjevení, starověký novinář popisovaný jako apoštol Jan, předává tiskové zprávy či reportážní vstupy o tom, že dlouho prorokovaný záchrance světa skutečně přišel, vládne a bude panovat za jakýchkoliv běsů, které přinesou tyto nebo následující časy.

Takže advent Vánoc vrcholí adventem tohoto světa. Ten, k jehož příchodu nás soustředila pouť posledních dní, dozajista přichází a platí o něm všechno, co řekla doba, jednotliví svědkové a mučedníci. Opona letí vzhůru, zjevuje se pravda, která leží v jeslích. To o té oponě, to je prostý překlad slova Apokalypsa. Takže žádné hrůzy, přátelé!

Ty poslední věty Bible nejsou napsány proto, abychom se báli přízraků. Nekřičí se v nich: „Néee!“ Naopak! Je to píseň, jež doprovází hrdiny, kteří obstáli ve všech zmatcích. Je to krásné čtení, které vede k pokoji. Vede k tomu, že člověk říká „Amen!“ – něco jako přitakání a svobodný souhlas s tím, co přichází. Quo vadis, zítřku?!