Honba za dokonalostí nás často odvádí od skutečného štěstí. Proč nás tlak na perfektní život činí nešťastnými a jak najít radost v nedokonalosti? Odpovědi hledejte v tomto článku.

Máte někdy pocit, že navzdory tomu, co vám slibují reklamy, knihy o osobním rozvoji nebo motivační citáty na Instagramu, štěstí stále uniká? Možná je to tím, že místo abychom hledali štěstí tam, kde skutečně je, plýtváme energií na jeho honbu tam, kde nám ho nikdo nikdy nedal – na dokonalost.

Ale co je to vlastně dokonalost? A proč se zdá, že čím víc se jí snažíme dosáhnout, tím jsme od ní vzdálenější? Pojďme se podívat na tento fenomén blíže – možná zjistíte, že pravé štěstí není ani tak cílem, jako spíš vedlejším efektem něčeho úplně jiného.

Společenský diktát perfektnosti

V dnešní době se zdá, že každý z nás žije ve světě, kde je dokonalost jakýmsi nepsaným pravidlem. Sociální sítě jsou plné obrázků dokonale vyladěných domácností, tělesných proporcí, vztahů i kariér. Tato virtuální galerie úspěchů a krásy v nás ale neprobouzí radost – spíš frustraci.

Kdo by se necítil nedostatečný, když každý druhý příspěvek na Instagramu vypadá jako výjev z katalogu ideálního života? Najednou není dost dobré mít hezký byt – musíte mít interiér, který odpovídá posledním trendům. Nestačí být zdravý – musíte mít vyrýsované tělo a na talíři jen avokádové toasty.

Ale co když nám tahle hra na dokonalost škodí víc, než si uvědomujeme?

Perfektní vztahy? Jen v románech

Tlak na dokonalost se neprojevuje jen v tom, jak vypadáme nebo co vlastníme. Zasahuje i do našich vztahů. Kolikrát jste slyšeli frázi: „Hledám toho pravého/tu pravou“? Ale co to vlastně znamená?

Možná je ten pravý jen někdo, kdo vás dokáže rozesmát, i když jste měli nejhorší den v životě. Možná je tou pravou žena, která vás ráno po probuzení nezastřelí pohledem za to, že jste snědli poslední jogurt.

Jenže místo abychom oceňovali drobné radosti a nedokonalosti, honíme se za „ideálním protějškem“, který splní všechny naše nároky. A když ho nenajdeme, místo zklidnění začneme zpochybňovat sami sebe: Jsem dost dobrý?

Honba za štěstím, která nás od něj vzdaluje

Představte si, že štěstí je jako motýl. Když za ním zoufale běžíte, pokaždé vám unikne. Ale když se zastavíte, najednou si sedne na vaši ruku.

Podobné je to i s naší snahou o dokonalost. Místo abychom si užívali malé okamžiky radosti – třeba to, že si v neděli ráno dáme horkou kávu a čteme knihu – hledáme něco většího, lepšího, velkolepějšího.

A tak se nikdy nezastavíme. Nikdy si neřekneme: Tady a teď je to dost dobré.

Štěstí v nedokonalosti

Štěstí totiž nemusí být o tom, co máme, jak vypadáme nebo co jsme dosáhli. Může to být pocit, který přichází, když se přestaneme tolik snažit.