„Ty mě vůbec nechápeš!“ – věta, kterou slyšel snad každý. Proč muži a ženy mluví stejným jazykem, ale občas si nerozumí? Pojďme odhalit tajemství vztahové komunikace a rozdílných „kódů“.

Víte, co je na vztazích mezi muži a ženami fascinující? Že i když jsou oba zástupci druhu Homo sapiens, někdy to vypadá, jako by muž a žena pocházeli ze dvou různých planet. Ano, věřím, že každý z nás už někdy slyšel onu slavnou větu: „Ty mě vůbec nechápeš!“

Muži si po ní často povzdechnou a zmateně přemýšlí, co přesně udělali špatně. A ženy? Ty si zase lámou hlavu, proč si jejich partner nevšiml všech těch „jasných náznaků“, které na něj vysílaly.

Když muž slyší řeč, ale nerozumí signálům

Představte si situaci: žena přijde domů a řekne něco jako: „Dneska byl strašný den.“ Co tím myslí? Žena v této chvíli očekává empatii, pochopení, možná i nabídku pomoci. Muž ovšem zareaguje po svém: „Co se stalo?“ A když mu žena začne vyprávět o všech těch drobnostech, které ji dneska rozčílily, mužův mozek přepne do režimu „Problém – řešení“.

Jenže tady nastává ta chyba. Žena nechce řešení. Chce, aby muž naslouchal, kýval hlavou a řekl něco jako: „To muselo být těžké.“ Ale muž místo toho navrhne: „A zkoušela jsi s ním promluvit?“ Výsledek? Žena má pocit, že ji partner nechápe, a muž má pocit, že udělal přesně to, co měl.

Když žena mluví, ale muž nerozumí „kódu“

Na druhou stranu, ženy mluví jiným jazykem – jazykem emocí, náznaků a nepřímých sdělení. Když například řeknou: „To je zajímavé.“ ve chvíli, kdy muž vysvětluje, proč si koupil nový vrták, nemyslí tím, že je to vážně zajímavé. Myslí tím: „To je asi důležité pro tebe, ale já tomu vůbec nerozumím.“

Problém je, že my muži máme sklony brát věci doslova. Když žena řekne: „Nemusíš mi kupovat žádný dárek,“ muž si oddechne a jde se věnovat svým zájmům. Zatímco žena, která tuto větu pronesla, se těší na překvapení.

Jak tohle všechno přežít?

Klíčem k přežití (a možná i k radosti) je jednoduché slovo: tolerance. Muži se musí naučit poslouchat nejen ušima, ale i očima a srdcem. Ženy zase musí pochopit, že mužský mozek není naprogramován na analýzu všech jemných detailů.

A co kdybychom se místo neustálého hledání nedostatků naučili vážit si těch drobných věcí, které nás spojují? Ano, občas je to těžké – my, muži, možná nikdy nepochopíme, proč je tak důležité mít doma správný odstín polštářků na pohovce. A ženy možná nikdy nezjistí, proč jsme schopní sledovat fotbal i ve dvě ráno. Ale o tom přece láska je, ne?

Na závěr:

Pokud se cítíte, že vás partner nechápe, možná to není o nedostatku lásky. Možná jen mluvíte různými jazyky. A tak se zhluboka nadechněte, vezměte toho druhého za ruku a zkuste se zasmát těm rozdílům. Protože i když to někdy drhne, právě ty rozdíly dělají naše vztahy tak zábavnými.