RÁMA pokračoval: V mládí je člověk otrokem sexuální touhy. Na tělo, které je souborem masa, krve, kostí, vlasů a kůže, pohlíží jako na něco krásného a půvabného. Kdyby tato krása byla trvalá, pak by měla tato představa jisté opodstatnění, ale běda, krása dlouho nevydrží. Ba naopak. Velmi brzy se totéž maso, které přispívalo k přitažlivosti, půvabu a kráse milovaného člověka, promění do vrásčité škaredosti stáří a poté je stráveno ohněm, červy nebo supy. A přece dokud tato sexuální přitažlivost trvá, stravuje srdce a moudrost člověka. Tím se udržuje stvoření. Jakmile tato touha ustane, samsára neboli cyklus zrození a smrti ustane též.

Když už dítě není spokojeno se svým dětstvím, nastoupí mládí. Když je mládí sužováno nespokojeností a pocity marnosti, přemůže ho stáří. Jak krutý je život! Jako vítr vysuší vodu z listu, tak stáří zničí tělo člověka. Vnikne-li kapka jedu do organismu, brzy se rozšíří do všech jeho částí. Podobně pronikne do celého těla senilita, způsobí jeho rozpad a člověk se stane terčem posměchu druhých.

Třebaže není starý člověk schopen uspokojovat své touhy fyzicky, jeho touhy rostou a rozvíjejí se. Člověk se začne sám sebe ptát: „Kdo jsem?“, „Co mám dělat?“ atd., ale je již příliš pozdě na to, změnit životní běh, upravit životní styl či udělat život smysluplnějším. S nástupem senility se projeví všechny znepokojivé znaky stáří jako bílé vlasy, pokašlávání, obtížné dýchání, zažívací potíže a vychrtlost.

Božstvo vládnoucí nad smrtí považuje zřejmě bílou hlavu starce za zralý patison a spěchá si ho utrhnout. Tak jako velká voda podemele kořeny stromů stojících na břehu řeky, tak senilita razantně utne kořeny života. Následuje smrt, která vše odnese. Senilita je králův sluha, kráčející před králem, jímž je smrt.

Jaká to záhada a překvapení! Ti, které neporazil žádný nepřítel a jejichž příbytkem jsou nedostupné vrcholky hor, i tací jsou přemoženi démonem senility a rozkladu.

Text v PDF