Známé je české úsloví o člověku, který si nechá všechno líbit, říká, že bys o něj mohl klacky lámat anebo na něm dříví štípat. Je to myšleno obrazně. Jenže takový člověk opravdu existuje.

Americký klub dam v Praze vznikl v roce 1865. U jeho zrodu byly známé spisovatelky, sestry Karolína Světlá a Sofie Podlipská. Klub, do něhož měli muži vstup přísně zakázán, měl ženám pomáhat rozšiřovat obzory a učit je, jak se prosadit ve veřejném životě. Členky se věnovaly studiu, charitativní činnosti, klub pořádal přednášky, exkurze a výlety.

Pivo a kultura s ním spojená je jednou z výkladních skříní naší země. V dávných dobách se vařilo především v domácnostech, v malých dávkách a bylo hlavně doménou žen. Později se do pivovarnictví ve velkém pustily kláštery.

Náměstí pojmenované po některé významné osobnosti obvykle zdobí i její socha. Na Masarykově náměstí v Pelhřimově sice kamenný či bronzový TGM nikdy nestál, ovšem od 25. června 2009 jej zdobí socha kuriózní a rekordní zároveň: nejmenší jezdecká socha na světě.

Rudolfov ležící zhruba pět kilometrů od Českých Budějovic je svou rozlohou 3,19 km2 nejmenším městem České republiky. Žije tu přes dva a půl tisíce obyvatel.

Jáchymov je známé město v Krušných horách nedaleko Božího Daru. Ve středověku bylo proslulé těžbou stříbra, drahých kovů, minerálů a ve 20. století i uranu. Kdysi se tu také razila mince, která dala později jméno nejužívanějšímu platidlu světa – inspirací pro americký dolar byl jáchymovský tolar.

Přestože Česká republika není rozlohou nijak velká, rozdíly v množství dešťových srážek jsou i na jejím území výrazné. A překvapivě nejvlhčí i nejsušší místa jsou ve dvou sousedících krajích.

Zimy u nás sice už nejsou to, co bývaly, ale některý rok se poštěstí. Stane-li se tak, potom to kromě množství sněhu, závějí a také nepříjemností na silnicích přináší i pozoruhodné náměty na vytváření rekordů.

Amatérská jeskyně v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras je nejdelší systém přírodních podzemních chodeb u nás, dlouhý přes 40 kilometrů. Najdeme ji v Národní přírodní rezervaci Vývěry Punkvy.

Česko má dvě jaderné elektrárny – v Dukovanech a v Temelíně. Přestože jsou v té první čtyři reaktory a ve druhé pouze dva, jejich výkon je v součtu prakticky totožný. V roce 2024 však patřilo prvenství Temelínu, který dodal do sítě 15 terawatthodin elektřiny.

I tak obyčejnou věc, jakou je polévková lžíce, lze ozvláštnit tak, že z toho může být i zápis do rekordmanských tabulek.

Prvopočátky organizované péče o nejmenší děti na našem území můžeme vystopovat v polovině 19. století ve velkých továrnách. Například Anežka Fürthová, manželka majitele sušické sirkárny, zařídila pro pracující ženy místnost, v níž mohly při příchodu do práce zanechat svoje děti v péči ošetřovatelek.

Hranický kras se může pyšnit nejen českým, ale dokonce světovým unikátem. Najdeme v něm totiž nejhlubší sladkovodní propast na Zemi. Jmenuje se Hranická a leží blízko Teplic nad Bečvou.

První zoologickou zahradou na světě byla ta ve vídeňském Schönbrunnu. Ovšem za C. a k. monarchie vznikla i nejstarší zoo na našem území. Najdeme ji v Liberci.

Krýzovy jesličky, zapsané i v Guinnessově knize rekordů, najdeme v Jindřichově Hradci. Tento největší lidový mechanický betlém nejen u nás, ale i na světě, zabírá plochu téměř 60 metrů čtverečních a je v něm bezmála 1400 figurek, z nichž 133 je pohyblivých.

Asi každý obyvatel Česka ví, že Sněžka je nejvyšší horou Krkonoš i celé republiky. A nic na tom nemění fakt, že její vrchol už leží na území Polska. Až do roku 2014 se uváděla její oficiální výška 1602 metrů.

S takzvanou radiofonií se začalo experimentovat v druhém desetiletí 20. století. V roce 1922 pak ve Velké Británii vznikla společnost BBC, která začala nabízet každodenní vysílání pořadů.

Také se mu říká kaleidoskop. Tahle dříve velmi oblíbená hračka upadla svého času téměř v zapomnění. Pak ji ale doslova vykopalo ze země několik nadšenců.

V září roku 1916 si osmadvacetiletý Jan Paukert se svou ženou Štěpánkou otevřeli nevelký, ale prvotřídně zařízený podnik na Národní – tehdy Ferdinandově – třídě, po níž s oblibou korzovala pražská smetánka.

Ulička spojující náměstíčko Na Kampě a Hroznovou ulici má zajímavý příběh. Od nepaměti to byl jen bezejmenný průchod, ve kterém nejsou žádná domovní čísla ani pouliční osvětlení.