Zámek v Brankách u Valašského Meziříčí je dnes tichým svědkem neúprosného plynutí času. Za oprýskanou omítkou a rozbitými skleněnými stropy se skrývá fascinující historie šlechtického rodu svobodných pánů Pillersdorfů.

Otázka pro reprítu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.

Učebnicová informace by mohla být velmi jednoduchá: 17. listopadu 1989 po manifestaci studentů, která byla brutálně potlačena, došlo ke konci komunistického režimu v Československu. A někdy se i může zdát, že to přece bylo tak jednoduché. Opravdu?

5. října 1936 se v Praze narodil Václav Havel: dramatik, disident, kritik komunistického režimu. Po jeho pádu se stal prezidentem Československa a později i České republiky. Václav Havel je považovaný za autora konceptu nazvaného „nepolitická politika“ a je také kvůli němu kritizován. Ale byl skutečně Václav Havel tím, kdo tento pojem použil jako první, nebo je to jinak?

Televizní zábava 90. let byla hlavně otevřená – jednak světu a konečně bez cenzury, a také svět vstoupil do televize. Diváci očekávali novinky – a ty jim rozhodně nikdo neupřel. Když pak do hry vstoupily soukromé komerční televize, bylo nad slunce jasné, že obrazovka je najednou i obrazem společnosti. Protože to, na co se divák nedíval, bylo předem odsouzeno k zániku.

„Zatmělo se mi před očima, vyskočil jsem na pódium a zařval: ,Vy jdete do p….!. A my jdeme do stávky‘!“ vzpomíná režisér Václav Marhoul na osudný 21. listopad 1989, kdy před zraky stovek zaměstnanců Filmového studia Barrandov 1989 vyprovodil do historie zkoprnělé zástupce stranické buňky KSČ. Ti se totiž pokoušeli bagatelizovat masakr studentů na Národní třídě. Sám netušil, že v ten okamžik změnil budoucnost svoji, Barrandova a snad i českého filmu.

Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla nejen změnu politických poměrů v zemi, ale především návrat svobody. Ta se okamžitě promítla i v regálech knihkupectví, kde se začaly objevovat knihy do té doby zakázaných spisovatelů.

Na českém venkově je znali všichni. Muže v šedozelených stejnokrojích. Hlídali klidné noci první republiky, jejich svědomí bylo zkoušeno během nacistické okupace a nakonec museli čelit změnám, které přišly s únorem 1948.

Na začátku 90. let to v Československu vypadalo jednoduše: nadšení ze svobody a politika plná ideálů. Jenže euforie netrvá věčně. Jak se měnily kampaně v druhé polovině 90. let? V tomto díle série Kampaň! se vrátíme do doby, kdy se za voliči jezdilo autobusem (nebo létalo helikoptérou) a kdy volební programy ještě měly desítky stran.

Rozinky, boty, dětské oblečení, vánoční štoly, záclony nebo dokonce džíny. To všechno, a ještě mnohem víc si vozili Čechoslováci z východního Německa. Tedy z Německé demokratické republiky, prvního německého státu dělníků a rolníků, jak o něm mluvila propaganda.

V letech 1948 – 1949 přišlo ve dvou vlnách do Československa přes 12 tisíc Řeků, kteří zde měli přečkat nějakou dobu, než skončí v jejich domovině občanská válka. A pak se vrátit domů, jak jim bylo slibováno. Někteří si přímo vybrali Československo, někteří byli zajatci z řad bojující královské armády a ti zde byli nedobrovolně. Do života některých z nich tvrdě zasáhl československý komunistický režim.

Nacisté měli za 2. světové války s českým národem své tajné plány. Jedním z nich byla i násilná germanizace. Částečně si ji vyzkoušeli na dětech. Nutno také říct, že masová germanizace z pohledu nacistů vhodných jedinců a likvidace či otrocká práce těch nevhodných byl plán, který se měl naplno realizovat až po skončení války. Pořad vysíláme v repríze.

Letáky se tiskly v Německu a fenomén Klaus. V úvodní epizodě seriálu Kampaň! se vydáme do éry prvních svobodných voleb po roce 1989. Objevíme, jak se rodily volební strategie, kdo stál za prvními kampaněmi a co vlastně znamenal politický marketing v době, kdy se Češi teprve učili demokracii a tržnímu hospodářství.

„Kontrola občanských průkazů!“ „Kolik jste vypil?“„Dvě…“ „A dneska jste k tomu měl jakej důvod?“ Podobnou kontrolu prováděnou příslušníky Veřejné bezpečnosti (VB) mezi návštěvníky restaurace, jakou zachytila rozhlasová reportáž z roku 1968 v Sokolově, zažil před rokem 1989 nejeden občan ČSSR.

Události z české historie byly vděčným tématem snahy o posílení českého uvědomění. Často se zdůrazňovala jistá výjimečnost Čechů oproti jejich nepřátelům, nejčastěji Němcům, se kterými byla spjata řada mýtů naší historie.

Co musí člověk udělat, aby se stal svatým a co to znamená? To si ukážeme na příběhu jedné laskavé paní.

Lokality s názvem Dobešice najdeme v České republice dvě a obě na Písecku. Jedna je u obce Kluky, druhá kousek za Pískem při hlavní silnici na Prahu na okraji průmyslové zóny. Stojí tam historický hospodářský dvůr, v současnosti sloužící jako školní statek, který je jedinou autentickou připomínkou někdejší drobné osady, kde na konci 19. století žilo 80 obyvatel.

Gertrudě Samuelové, které se také říká Heda, bude v lednu čtyřiaosmdesát let. Žije v Jihlavě, kde se za německé okupace narodila, má ráda křížovky, historii a vážnou hudbu. Potěšilo by ji, kdyby se jí ozval bratr, kterého nikdy neviděla, ale ví, že naděje není velká, protože už ho marně hledá několik let.

Ačkoliv Skandinávie nebyla tou nejdůležitější zájmovou oblastí československých tajných služeb, je s ní spojen jeden velký a jeden malý příběh, které se odehrály v 80. letech. V prvním figuroval dostihový jezdec a ve druhém pracovník ministerstva zahraničí. Poslechněte si čtvrtý díl minisérie pořadu Téma Plus o akcích československé rozvědky.

Měly to být první demokratické volby v poválečném Československu. Bohužel možnosti hlasování byly omezené. Voleb se v roce 1946 mohly zúčastnit pouze strany Národní fronty, nepočítalo se se vznikem opozice a hlasovat mohli převážně jen Češi a Slováci. Zcela zlikvidována byla pravicová část politického spektra. V Historii Plus rozebírají volby, na které Češi a Slováci čekali 11 let, historici Jaroslav Rokoský a Marek Syrný. (Repríza, premiéru jste mohli slyšet v roce 2022.)