Mám šťastnou povahu – v každé ze svých prací a činností jsem vždy našla ohromné zalíbení, říká lékařka a vysokoškolská pedagožka, dosluhující rektorka Univerzity Karlovy Prof. Milena Králíčková. Co pro ni bylo při vedení Karlovky nejsložitější? Jsou podle jejích zkušeností Češi optimálně dychtiví po vzdělání? A čím ji už v dětství fascinoval příběh Mahátmy Gándhího?

„Byla v tom radost, ale i obavy, jestli je dobrý nápad pokračovat v něčem, co se shodou okolností podařilo,“ říká moderátorce Tereze Kostkové o návratu k seriálu Metoda Markovič. Po první sérii věnované případu vraha Ladislava Hojera se pokračování noří do další temné kapitoly: příběhu tzv. spartakiádního vraha Straky. „Díky první sérii jsem se s několika kolegy pana Markoviče setkal, a dokonce i s jeho nástupci,“ přibližuje herec v Blízkých setkáních zákulisí natáčení.

Na světě je kolem pěti set restaurací s dvěma michelinskými hvězdami. Jako v první v Česku se jimi může pyšnit šéfkuchař restaurace Papilio Jan Knedla. V rozhovoru vzpomíná, že první kuchyně, které ho v životě ovlivnily, patřily jeho babičkám z Litomyšle a z Jeseníku. Jeho kuchyni nyní objevuje klientela z celého světa. V čem jsou restaurace s dvěma hvězdami unikátní?

Na debutovém albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních sedmdesátých let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a umělou inteligencí. Autobiografickým románem Otec Bůh a matka láska zpracovává své trauma z paralelní rodiny Ludvíka Vaculíka a divokých devadesátek. „Největší přínos hudby je v živém hraní, tam dostávám největší dávku štěstí. Psaní je zas jiný druh tvorby,“ vysvětluje. Repríza z 15. prosince 2025.

V roli uměleckého šéfa Činoherního klubu se podle svých slov často pohybuje na tenkém ledě. „Jednou z nejtěžších věcí pro mě je to, že nejsem ani režisér, ani dramaturg. Takže jsou limity, které nechci překračovat.“ Přesto odpovědnost bere vážně a mlčet prý neumí. „Ozvu se, když vidím, že to pro nás není,“ dodává v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Moderní mim nemusí být posmutnělý muž s bílou tváří v pruhovaném tričku s kšandami. Může do děje zasahovat i slovem? A co dělá mim, když ztratí nit? „Člověk má často dojem, že v pantomimě musí pořád něco dělat na jevišti, že když nedělá, tak je to špatně. Ale tak to vůbec není. Naopak, momenty zastavení jsou strašně důležité a nositelem významu,“ říká Vojtěch Svoboda, polovina dua Kozel ve fraku s Annou Kukuczkovou. Co si představit pod slovy, že polem pantomimy je celý svět?

Za dlouholeté vedení spolku Kašpar získal speciální Cenu Thálie. Ve Vizitce mluví o scéně v Celetné ulici v Praze, která je mimořádná svým prostorem a pro Kašpar zásadní. „Moje práce je přemýšlet a mít dobré nápady. Musím se soustředit, takže potřebuju vypnout telefon. Je to ochrana mé hlavy, aby se mohla soustředit a měla nápady, proto nechci mít internet v kapse,“ vysvětluje ve Vizitce ke své oranžové tlačítkové Nokii.

Marie Doležalová je herečka, tanečnice, vítězka StarDance, spisovatelka, blogerka a především maminka, která ví, že rodičovství je někdy větší adrenalin než živé vystoupení. Ve svých textech o dětech a rodičovských přešlapech ráda kombinuje humor, nadhled a kreativitu, stejně jako se o to snaží v životě. Kterých rodičovských přešlapů se dopustila? A co jí rodičovství dalo a vzalo?

Matematika nemusí být nutné zlo, snaží se ukázat druhému stupni základní školy. S čím se potýká vystudovaná stavařka, která se obula do učitelství? Jak vystavět probíranou látku pochopitelně? „Musíme pracovat s tím, že děti mají omezený počet zásuvek a nemůžeme jim dávat tak složité úkoly, kdy dojde k přetížení. Známe to všichni, možná si vzpomenete, když jste začínali řídit auto, jak všechno bylo složité,“ popisuje učitelka Eva Matějková, finalistka Global Teacher Prize.

První ucelenou přehlídkou její tvorby v Česku je výstava v Galerii Villa Pellé s názvem PRODIGY. Ten odkazuje k divu nebo zázraku, který se propojuje s každodenností. Její tvorba má blízko k magickému realismu a zásadním motivem je pro ni voda v různých skupenstvích. „Hladina je zrcadlo, které odráží realitu a zároveň odděluje dva světy,“ popisuje ve Vizitce.

Annu Slováčkovou pojilo s Milanem Peroutkou přátelství i láska k hudbě. Nazpívali spolu několik písní a Milan Peroutka jí byl oporou v jejím boji s nemocí, které mladá zpěvačka nakonec podlehla. Na Annu Slováčkovou zavzpomíná Milan Peroutka v Úžasných životech.

„Na dětském mozku je nejzajímavější jeho vývoj. Je to jako jít ve vesmíru od velkého třesku až na konec, k člověku. Zničehonic je tu zázrak,“ usmívá se emeritní přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol a Homolka profesor Vladimír Komárek v Blízkých setkáních. V rozhovoru s Terezou Kostkovou mluví o zázracích s klidnou radostí někoho, kdo jich zažil víc než dost. Poslechněte si o novinkách v medicíně a genové léčbě.

„Moje vize byla tvořit, ale nevěděl jsem co,“ přiznává umělecký řezbář. Začátky podle něj nejsou o originalitě, ale o poctivém učení. „Mladý člověk, který se učí řemeslo, obvykle kopíruje staré vzory. Tak začínal třeba Picasso,“ říká s lehkou nadsázkou v rozhovoru s moderátorkou Terezou Kostkovou. „Je dobré začít klasikou a teprve pak se na tom dá stavět něco vlastního.“

„Přenesení stresu na papír bylo pro mě záchranným lasem,“ vypráví autorka knihy Doktorka v růžovém: Můj život s rakovinou Lenka Borská, která vede Ústav preventivního lékařství Univerzity Karlovy. V rozhovoru připomíná, že zdraví máme především ve svých rukách. Jak důležité je pro člověka dechové cvičení? A proč bychom měli chodit častěji na denní světlo? Poslechněte si rozhovor!

Téma pomsty a hněvu zpracovává ve své třetí knize Co já? Co ty? Román o tom, co se dá a co už nejde odpustit, má i rozhlasovou podobu. „Nořím se do vnitřních dialogických proudů a hrabalovské flow pak pouštím do počítače,“ vysvětluje ve Vizitce. Repríza z 19. prosince 2025.

Jako kameraman a fotograf strávil dlouhá léta v zemích někdejšího Sovětského svazu. Dnes prostřednictvím projektu Generace Nika ukazuje svět spoutaný válkou očima dětí z Charkova a Chersonu. Jak dětské oči válku vidí a co zachycují do svých filmů? I o tom mluvil v pořadu Až na dřeň Vojtěch Hönig.

Někdejší hvězda světových baletních pódií, dnes etablovaný choreograf a taneční pedagog Jiří Bubeníček touží svou prací povzbuzovat duše a srdce diváků. Jak se vyvíjel jeho vztah k vlastnímu tělu? Míval někdy strach o rodiče, vrcholné akrobaty? Co užitečného se pro tanec naučil od hlubinných potápěčů? A jakými talenty jsou obdarovány jeho děti?

Vstupuje na Dvojku do pořadu Vypravěči a sama přiznává, že je to pro ni velká změna. „Vašek Kopta mi volal v létě, dal mi čas na rozmyšlenou, a čím déle jsem o tom přemýšlela, tím víc mi bylo jasné, že tuhle spolupráci nemůžu odmítnout,“ říká Daniela Brzobohatá v rozhovoru s Terezou Kostkovou. Dosud ale byla zvyklá na úplně jiný rytmus práce. „Léta jsem se živila jako moderátorka politických pořadů, takže se do role vypravěče teprve vciťuji.“

Už více než tři desetiletí pracuje Marian Jelínek s lidskou psychikou, studuje lidské výkony a vnitřní motivace. Pracoval s vrcholovými sportovci, podnikateli a známými lidmi ze showbyznysu. Kdybychom se chtěli radostně nasměrovat do nového roku, mohou nám posloužit dobré rady: neber se vážně, přijímej změnu či nezapomeň na nejstarší terapie světa – koupání v řece, procházka v lese, zírání na hvězdy... A Marian Jelínek k tomu dodává: „Miluj život a chtěj od něj co nejvíc.“

„Hudba je těžko popsatelná slovy,“ přiznává dirigent v novoročním rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Italský skladatel a teoretik hudby Ferruccio Busoni kdysi řekl, že hudba je třepoucí se vzduch. Fyzikální vysvětlení říká, že frekvence se odrážejí v našich uších a my to vnímáme jako hudbu. Jenže tyhle frekvence pronikají také přímo do naší duše. A tam už to začíná být nevysvětlitelné. Tam se ztrácí slova a hudba se stává něčím transcendentálním a nepostradatelným pro život.“