„Angelina Jolie je věcná a ví, co chce. Když vidí, že vaše myšlenka má směr, tak ho následuje. Ví, co chce,“ popisuje svou zkušenost s hollywoodskou hvězdou kostýmní výtvarnice. Na thrilleru Wanted spolupracovala přímo s Jolie a vzpomíná na profesionální a jasnou komunikaci. Úplně jinak, ale neméně hezky, mluví o Keanu Reevesovi: „Je velmi milý, až andělský,“ popisuje Stáňa Šlosserová v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu a deptá svoje nejbližší. „Postava herečky je vygradovaná do extrému, scenáristika mě vycvičila bez zbytečných omáček táhnout děj dopředu,“ říká ve Vizitce. Co může Čechům přinést četba knihy ve slovenštině? A v čem je kniha Krev je jen voda podle ní očisťující? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 2. 10. 2025.

„Vánoce jsou pro mě svátky rodiny,“ přiznává herec Oskar Hes, který letos své blízké obdaroval dlouho očekávaným dárkem. „Moc si přáli, abych konečně hrál nějakou pozitivní roli. Princ ve štědrovečerní pohádce jim udělal velkou radost.“ Jak se výherce taneční soutěže StarDance popasoval s režisérovým požadavkem tančit jako dřevo? Jak se mu „tančilo“ s šavlí? A co by dělal, kdyby byl on sám v kůži Mašínů?

„Obecně se říká, že transplantace ledviny patří spíš mezi ty jednodušší výkony. Mně to přijde nespravedlivé a vůči této metodě nezdvořilé,“ říká přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk v rozhovoru s Terezou Kostkovou. „Jsou pacienti, kdy je výkon elegantní a trvá hodinu. A pak jsou pacienti, kdy je to složité a operace trvá čtyři hodiny. Myslím, že to nelze srovnávat.“

Filmem Máma jsem se chtěl zastat rodiny, v posledních letech jsem měl totiž pocit, že rodina jako princip je trošku zatracovaná, vysvětluje režisér Jiří Strach, který si v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou pochvaluje reakci diváků na jeho nejnovější snímek. Na přetřes ale přisel Anděl Páně 3 a herec Jiří Bartoška.

Před obrazy v galeriích se dostáváme do blahodárného přítomného okamžiku. Vnímání umění je opak sledování sociálních sítí. Můžeme recepcí uměleckých děl přeprogramovat naši mysl poznamenanou algoritmy sociálních sítí? Proč je repertoár možností, které jsme schopni myslet, omezený? Jak ho ovlivňuje defaultní nastavení našeho mozku? A proč psychedelika umožňují myslet nemyslitelné? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 26. 5. 2025.

Tam, kde svůj život nechápeme už jen jako monolog, ale jako dialog, kde se učíme naslouchat, rozumět a odpovídat, začíná skutečná víra, říká Prof. Tomáš Halík. Kdy se vůbec poprvé cítil ve svých modlitbách být opravdu blízko Bohu? Co mu v životě přineslo jedno z největších zklamání? Proč se nenaučil stárnout? A jak v pojetí Tomáše Halíka vypadá láska?

Otec Martině Preissové, rozené Stehlíkové, zemřel v době, kdy byla ještě velmi mladá. „Pro mě to bylo brzy, protože tomu předcházelo období, kdy se dcera začne vůči otci vymezovat. Pak jsem odjela studovat do Brna, takže mám poslední období života s tátou v mlze. To, že mi chybí, mi začalo docházet později,“ vysvětluje v Blízkých setkáních Terezy Kostkové otevřeně a bez patosu autorka knihy Tvá M. „Táta se stal jakousi neviditelnou rezonanční deskou mě samotné.“

Předvánoční období má zahradní architekt Ferdinand Leffler rád. „Dělám si svůj osobní šabat, abych chvíli vypnul od zahrad. Jedu na hory, bavím se o jiných věcech, abych chytil správnou energii, kterou potřebuji k tomu, abych v lednu mohl začít projektovat,“ vypráví. Co si myslí o fenoménu japonských zenových zahrad? „Je veliká škoda, když náš potenciál, naše DNA je přebité něčím, čemu nerozumíme. Pojďme dělat zenové zahrady z jabloní, pivoněk a růží,“ vybízí.

Téma pomsty a hněvu zpracovává ve své třetí knize Co já? Co ty? Román o tom, co se dá a co už nejde odpustit, má i rozhlasovou podobu. „Nořím se do vnitřních dialogických proudů a hrabalovské flow pak pouštím do počítače,“ vysvětluje ve Vizitce.

Už název nového alba Terezy Maškové (Ne)budu sedět v koutě říká hodně o tom, co se v ní odehrává. „Chtěla jsem tím vyjádřit, jak se doopravdy cítím. Že mám někdy obrovskou potřebu být slyšet, vidět, být respektovaná a říct svůj názor. Ale na druhou stranu se chci občas zavřít do kouta a být sama. To se ve mně občas pere,“ říká v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. Nesestříhaný rozhovor včetně písní, které zpívala živě v Radiocafé Vinohradská 12, najdete v aplikaci mujRozhlas»

„Máme rádi naše pacienty. Upřímně, každého bez rozdílu. Nefiltrujeme jejich život, nelustrujeme, kdo byl hodnější, kdo míň,“ říká ředitel prachatického Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna Robert Huneš. Jak vzpomíná na svou pacientku z ukrajinského Dnipru? Proč je součástí hospicové péče radost? A co představuje úspěch na konci života? Poslechněte si rozhovor.

„Talent na jazyky mají všichni,“ říká lektor angličtiny Broňa Sobotka, který výukou doslova žije. „Brát si na pomoc nedostatek talentu je stejně oblíbená výmluva jako tvrzení, že už jsme na to staří. Přitom je dokázáno, že senioři mají mnohdy lepší výsledky než děti v mateřské školce.“ Podstatná je podle něj spíš trpělivost a přirozené učení. Jak se vymanit z kruhu věčného začínání? Jak se přestat stydět mluvit? A má smysl biflování?

Jak se v hudbě může uplatnit hlas skřivana nebo třeba vlaštovky? A můžeme i o kohoutovi a slepici říct, že jsou mistři pěvci? Šéfredaktor stanice Českého rozhlasu D-Dur Lukáš Hurník připravil 32dílnou sérií, ve které zkoumá, jak je to s muzikálností ptačího zpěvu. „Třeba stehlík, ten chrlí motivy jeden za druhým a už se k nim nevrací. To je takové improvizování. Ale slavík, to je skladatel,“ poukazuje hudební šéfredaktor Lukáš Hurník. Který ptačí hlas je jeho nejoblíbenější?

„Už odmala jsem hopsal a učil se ve vodě salta. Pak už pro mě nebylo těžké to udělat na zemi,“ vzpomíná parkourista Daniel Kohout. „Byl jsem sám sobě trenérem. První salto vzad nedopadlo. Ale druhé už bylo dobře.“ Důležitá je podle něj motivace a podpora okolí. „Člověk musí mít chuť. Později mi hodně pomohli kamarádi,“ říká v Blízkých setkáních Terezy Kostkové.

Bydlí na Malé Straně, protože je mu líto nechat centrum Prahy na pospas. Ve veřejném prostoru by rád potkával různý typ lidí, kteří v něm rádi tráví čas, nevyužívají ho jen jako tranzitní území, a také spolu komunikují. Proč zve na piknik do Jeleního příkopu pod Pražským hradem? A proč ho neopouští víra v jednotlivce? Zeptal se ho na to v naší druhé Vizitce s rozhlasové kavárny Radiocafé Ondřej Cihlář. Repríza z 24. června 2025.

Už 25 let pomáhá sociální projekt Nový Prostor lidem v obtížných životních situacích. Prodejci stejnojmenného časopisu, kteří mnohdy nemají domov, se díky němu učí pracovním návykům i finanční gramotnosti. „Chceme jim dát možnost postavit se na vlastní nohy a zapojit se do společnosti,“ vysvětluje ředitelka Nového Prostoru Kateřina Hrubá. Jak pomoci klientům v chladném období i jinak než jen koupí časopisu? A co přinese velký benefiční koncert?

Hudební skladatel Jan Klusák vypráví o složitých poměrech na AMU v době svých studií v padesátých letech, o svém okouzlení Franzem Kafkou i o překvapivé spojitosti své Partity pro smyčce s politickou situací.

Netušil, že betlémy jednou začne sbírat. „Na chalupě mé ženy jsem objevil nádherný betlém. Řemeslníci, kteří nám objekt tehdy opravovali, mi nabídli další pro mé syny. Pak přišli s dalším. A pak se ptali: Když je dáte synům, co zbyde vám? Tak to všechno začalo,“ vzpomíná Martin Šmakal. „A pak jsem potkal restaurátora a starožitníka a dál už se neptejte,“ směje se v Blízkých setkáních Terezy Kostkové sběratel a onkolog, který letos představí část své sbírky na Pražském hradě.

Na debutovém albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních sedmdesátých let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a umělou inteligencí. Autobiografickým románem Otec Bůh a matka láska zpracovává své trauma z paralelní rodiny Ludvíka Vaculíka a divokých devadesátek. „Největší přínos hudby je v živém hraní, tam dostávám největší dávku štěstí. Psaní je zas jiný druh tvorby,“ vysvětluje ve Vizitce.