Ve zdravotnictví se Jaroslav Pekara pohybuje více než dvacet let. Vyzkoušel si práci sanitáře, ošetřovatele i sestry na akutní péči a po Praze jezdí v sanitce jako záchranář. Momentálně ho ale nejvíce zaměstnává trénink studentů i kolegů v krizové komunikaci s pacienty a v sebeochraně. Nedávno začal působit jako školitel i na oddělení akutního neklidu v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Když ho člověk poslouchá, slyší spoustu energie a nadšení, z něhož je znát, že práce je pro něj zároveň koníčkem. Rád boří tabu a dokazuje, že správně vedená komunikace je pro jednání s agresivním pacientem klíčová. I proto si vybral záchrannou službu, hledal pracoviště, kde bude moci konfliktní situace procvičovat. Proč se mu lépe spolupracuje se studenty? Kde nachází inspiraci? Která ulice v Praze je pro záchranáře strašákem? Čemu říká sebeochrana a v čem mu pomáhá jízda na kajaku? Odpovědi najdete v dalším díle podcastu Jak být lepší.