Herec a režisér tří celovečerních filmů v posledních měsících zažil naprostý triumf: milion diváků v kině, úspěch v mezinárodní soutěži a šest sošek Českého lva pro Vlny.
„Je to závěr cesty, který s sebou nese úlevu a trošku i malinkou prázdnotu, protože to byl dvanáct let motor,“ říká osmatřicetiletý Jiří Mádl, který završil svou dlouze a pracně vyšlapanou cestu s velkofilmem o novinářích z redakce mezinárodního života Československého rozhlasu ve zlomových letech 1967 a 1968.
„Byla to moje vlajková loď a to je naplňující. Teď musím nějakou jinou. Ale nemám z toho strach, spíš je to docela příjemná výzva,“ dodává v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Malinkou prázdnotu, jak své současné rozpoložení nazývá, zaplňuje starostí o malého syna a do toho se snaží vybírat další téma pro příští film: „Když jsem pomýšlel na Vlny, tak to bylo trošku přes čáru. Něco, co mě přesahuje zkušenostmi, a v té velikosti možná i tím, jak se tady běžně filmy točí. Teď si myslím, že dveře jsou otevřené a uvědomuji si, že nebudou otevřené vždycky.“
Nabídky, které k němu teď doputovaly, označil slovy: „Něco se děje. Ale člověk musí být opatrný. Protože jedna věc je točit něco velkého, nebo točit v zahraničí. Já bych prostě chtěl udělat dobrou věc. … Já fakt chci najít něco, do čeho se zamiluji tak, že budu uvnitř vědět, že je ta láska dlouhodobá.“
Při přípravě Vln, na kterých spolupracoval s producentkou Monikou Kristlovou, narážel na řadu překážek, včetně vyslovovaných pochybností, že nemůže točit o době, kterou sám nezažil, a že filmů o roce 1968 už vzniklo dost.
„Těch lidí, kteří to říkalo, bylo víc. Byla to jedna velmi důležitá komise v jedné důležité instituci. Dál bych asi nechodil. Z dnešního pohledu to bylo srandovní, ale tehdy jsem byl rudý vzteky, protože tam zaznívaly opravdu hlouposti. A hlavně se pletli,“ říká držitel Českého lva za scénář, režii a nejlepší film roku. Stejně tak drží s více než milionem diváků rekord v návštěvnosti kin.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka