„Máme holé ruce! Vy nás máte chránit!“ skandovali studenti na Národní třídě v listopadu 1989. Od sametové revoluce letos uplynulo 36 let. Jak si ji připomínáme? A proč je její odkaz důležitý i v současnosti? Nad tím se zamýšleli autoři podcastu Hlasy paměti při živém natáčení v Café Louvre právě u příležitosti oslav 17. listopadu 1989. Poslechněte si celou debatu.

Bonusový díl podcastu Hlasy paměti přináší vzpomínky československých veteránů – od hrdinů Karpatsko-dukelské operace po muže, kteří přežili gulagy i komunistické lágry. Jejich příběhy vypráví ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa spolu s novinářskou Lucií Korcovou.

Na polích flanderských divoké máky rostou, tam mezi kříži, řada za řadou... Tak začíná báseň Na Flanderských polích, která se spolu s vlčími máky stala symbolem připomínky válečných veteránů. Právě jejich památku si celý listopad připomínáme. Báseň napsal v roce 1915 kanadský lékař podplukovník John McCrae.

Poslechněte si druhou část živého natáčení Hlasů paměti v Brně. Novinářka Lucie Korcová, dokumentarista Adam Drda a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa mluvili o podzimu 1939 a Kounicových kolejích.

„Nesmí být místa v naší zemi, které by nedosvědčovalo vaše svaté odhodlání přinést každou oběť vlasti. Tož všichni společně do boje za svobodné Československo ve svobodné Evropě,“ stálo v projevu Edvarda Beneše, který v září 1939 odvysílala BBC z Londýna. Události toho podzimu byly v okupované zemi rychlé.

V listopadu 1940 se u přístavu Haifa potopila loď Patria. Na její palubě byly stovky židovských uprchlíků, kteří se snažili uniknout z Evropy před nacismem. Britské úřady je ale odmítly vpustit na palestinské území. Místo toho měli být deportováni na ostrov Mauricius. Vše ale změnil výbuch uvnitř lodi. Co katastrofě předcházelo a jaké byly její důsledky, připomínají novinářka Lucie Korcová a dokumentarista Adam Drda v bonusovém dílu Hlasů paměti.

„Dokud hluboko v srdci duše Židů prahnou a kupředu na východ k Sionu oko hledí, naše naděje není ztracena.“ Tak zní slova Hatikvy, která se stala hymnou izraelského státu. Jeho vznik vyhlásil David Ben Gurion 14. května 1948.

Na přelomu 40. a 50. let se na Moravě zrodila ilegální odbojová skupina Světlana. Její členové – bývalí partyzáni, vojáci i civilisté – odmítli mlčky přihlížet nastupujícímu totalitnímu režimu. Věřili, že boj za svobodu neskončil porážkou nacismu. Čelili však promyšlené infiltrační akci StB, která skončila zatýkáním, brutálními výslechy a popravami. Tragický příběh odbojové organizace Světlana a osudy jejích členů rozplétají novinářka Lucie Korcová a dokumentarista Adam Drda.

Nenápadná budova v centru Uherského Hradiště působí na první pohled zcela obyčejně. Přesto je její historie mimořádně temná – za nacistické okupace zde končili odbojáři, po únoru 1948 se stala symbolem komunistického bezpráví. Mučení, výslechy, vykonstruované procesy, to vše se odehrávalo za jejími zdmi.

Generál Heliodor Píka byl popravený jako nevinný člověk. Jeho osud měl v rukou Karel Vaš – prokurátor oddaný komunistickému režimu, který lhal, manipuloval a nikdy neprojevil ani špetku lítosti. Ani po desítkách let, ani po pádu režimu. Tvrdil, že jen „plnil svou povinnost“.

Vlastenec, legionář a muž, který vyznával demokratické principy prvorepublikového Československa. Helidor Píka (1897–1949) už za druhé světové války varoval prezidenta Edvarda Beneše před diktaturou, která vládne v Sovětském svazu. Po únoru 1948 statečný generál odmítl utéct ze země i ve chvíli, kdy ho k tomu nabádala vlastní rodina.

„Prosil jsem kdysi Pána Boha, aby mě ušetřil bití. Hlavně jsem se ale každý den modlil k Panně Marii za moji maminku a za všechny, kterým jsem svou činností ublížil,“ vzpomínal Josef Hasil pro Paměť národa. Muž, kterého komunisté nazývali Králem Šumavy, pomohl desítkám lidí utéct na Západ. Za to se komunistická moc krutě pomstila jeho rodině a přátelům.

Nepolapitelný stín, převaděč drobného vzrůstu s výborným sluchem, kterému pomáhala víra. Takový byl Josef Hasil. S jeho pomocí dokázaly desítky lidí utéct z komunistického Československa na Západ. Hasilův příběh inspiroval i filmové tvůrce. A není divu. Jeho životní osud vypadá jak nefalšovaný hollywoodský trhák.

Věznice Mírov – místo, kde komunisté zřídili tábor nucených prací a kam zavírali takzvané třídní nepřátele. Mezi nimi i piloty RAF. Bití, hlad, psychické týrání bylo na denním pořádku. Neomezeným pánem nad vězni byl sadistický velitel věznice Oldřich Kohlíček. Letci se po roce 1989 domluvili, že nenechají, aby mu všechno prošlo. Jak to dopadlo? To uslyšíte v bonusovém dílu Hlasů paměti s novinářkou Lucií Korcovou a ředitelem Post Bellum Mikulášem Kroupou.

Psalo se 13. srpna 1945, když se zpátky do vlasti vrátili českoslovenští piloti, navigátoři, radisté a mechanici, kteří za druhé světové války sloužili v řadách britského královského letectva. Hrdinové, kteří bojovali za svobodu Československa, byli konečně doma. Na pražské Ruzyni i o týden později na Staroměstském náměstí je nadšeně vítaly tisíce lidí. Už o tři roky později je ale komunisté označili za zrádce.

V létě 1949 se skupina skautů utábořila na Jizerce. Měli v plánu přejít hranice do Polska a pak pokračovat dál na Západ. V noci z 23. na 24. července ale mýtinu, kde spali, obklíčili příslušníci Sboru národní bezpečnosti a Státní bezpečnosti. Když se začalo rozednívat, spustili palbu směrem na stany a nic netušící skauty. Co se stalo na Jizerce? Kdo skauty udal? A kolika se podařilo přežít? Uslyšíte v bonusovém dílu Hlasů paměti s Lucií Korcovu a Adamem Drdou.

„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním,“ – tak zní skautský slib. Organizace, která vychovává členy k pravdomluvnosti, věrnosti a oddanosti, byla trnem v oku totalitním režimům v Československu. Nacistickému i komunistickému.

Poslechněte si druhou část živého natáčení Hlasů paměti v Divadle X10. Novinářka Lucie Korcová, dokumentarista Adam Drda a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa mluví o prvních poválečných dnech a týdnech roku 1945.

„Vítězství!“ „Je konec!“ „Německo kapitulovalo!“ Tak zněla hesla, která před 80 lety plnila titulní stránky novin po celém světě. Šest let válečného běsnění, utrpení a smrti, které rozpoutali nacisté, skončilo. Především v zemích střední Evropy ale byla svoboda jen zdánlivá. Jednu totalitu plíživě nahradila jiná. O cestě Československa zpod útlaku nacistů pod nadvládu komunistů a Sovětského svazu mluvili Lucie Korcová, Adam Drda a Mikuláš Kroupa v pražském Divadle X10.

V noci z 30. na 31. května 1945 bylo na pochod z Brna vyhnáno tisíce lidí. Jednalo se především o ženy s dětmi a staré lidi. Do živelného a špatně organizovaného odsunu byli zařazeni i německy mluvící židé, kteří přežili nacistické koncentrační tábory, nebo lidé ze smíšených manželství. Tragický příběh brněnského odsunu uslyšíte v bonusu Hlasů paměti.