Matematika nemusí být nutné zlo, snaží se ukázat druhému stupni základní školy. S čím se potýká vystudovaná stavařka, která se obula do učitelství? Jak vystavět probíranou látku pochopitelně? „Musíme pracovat s tím, že děti mají omezený počet zásuvek a nemůžeme jim dávat tak složité úkoly, kdy dojde k přetížení. Známe to všichni, možná si vzpomenete, když jste začínali řídit auto, jak všechno bylo složité,“ popisuje učitelka Eva Matějková, finalistka Global Teacher Prize.

„Můj hlas je darem rodiny,“ říká slovenská šansoniérka a vypravěčka příběhů Szidi Tobias. V rozhovoru s Lucií Výbornou mluvila o životě, hudbě i osobní cestě. Na hudební scéně se prosadila spoluprací s Michalem Horáčkem a Petrem Hapkou, kteří jí pomohli objevit její jedinečný šansonový styl. Přesto přiznává, že některé písně musí nejprve dozrát v srdci, než je může zpívat naplno. Kde všude hledá prostor pro tvořivost? A jak se vyrovnává s texty svého zesnulého manžela?

„Přenesení stresu na papír bylo pro mě záchranným lasem,“ vypráví autorka knihy Doktorka v růžovém: Můj život s rakovinou Lenka Borská, která vede Ústav preventivního lékařství Univerzity Karlovy. V rozhovoru připomíná, že zdraví máme především ve svých rukách. Jak důležité je pro člověka dechové cvičení? A proč bychom měli chodit častěji na denní světlo? Poslechněte si rozhovor!

Už více než tři desetiletí pracuje Marian Jelínek s lidskou psychikou, studuje lidské výkony a vnitřní motivace. Pracoval s vrcholovými sportovci, podnikateli a známými lidmi ze showbyznysu. Kdybychom se chtěli radostně nasměrovat do nového roku, mohou nám posloužit dobré rady: neber se vážně, přijímej změnu či nezapomeň na nejstarší terapie světa – koupání v řece, procházka v lese, zírání na hvězdy... A Marian Jelínek k tomu dodává: „Miluj život a chtěj od něj co nejvíc.“

I v roce 2025 jsme odvysílali stovky rozhovorů. Podívali jsme se do domova hokejisty Radka Gudase, který si na ledě vysloužil pověst bitkaře a spoustu drsných přezdívek jako „řezník“ nebo „škrtič“. Horský vůdce Janek Bednařík popsal, co mu dal život s husami, a krasobruslařka Eva Romanová zavzpomínala na svůj úspěch z roku 1962 i na to, jak si s manželem pořídili šimpanze. Jan Romportl zase upozornil na to, že Evropa prohrává technologický souboj ve vývoji umělé inteligence.

Během roku 2025 jste si mohli poslechnout přes 200 rozhovorů s hosty Lucie Výborné. Připomeneme ty, které nám nejvíc utkvěly v paměti. Špičkový neurochirurg Vladimír Beneš zavzpomínal, s jakým vybavením dříve operoval. Xavier Baumaxa ve studiu imitoval Karla Gotta i Václava Havla. Zakladatel Stezky Českem Martin Úbl vysvětlil, že při putování naší domovinou potkáte spíše pštrosa než medvěda a silný rozhovor jsme natočili s Annou Geislerovou, když představovala film Karavan.

Jan Pokorný přivítal ve studiu Radiožurnálu speciální hosty – loutkohereckou dvojici Janu Mudrákovou a Martina Trechu, kterým v rukou oživují legendární loutky Spejbla, Hurvínka, Máničky a Bábinky. Jak se učí loutky chodit? Co všechno musí zvládnout, aby jejich hlasy i pohyby byly dokonalé? A zvládnou někdy Hurvínek a Mánička mluvit třeba anglicky, aby neztratili svůj charakter?

Jan Konvalinka z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ve své práci mimo jiné bojuje proti různým virům, které nás ohrožují na zdraví. Podobně nebezpečné jsou ale podle něj i dezinformace. A tak bojuje i proti nim. „Je překvapivě těžké vědu komunikovat. Dělám, co umím, ale je to boj, ve kterém zatím prohráváme, říká biochemik, který za svou občanskou odvahu letos získal Cenu Arnošta Lustiga.

„Pro mě je ten loutkový svět bezpečnější,“ přiznává Marka Míková, která s loutkami objíždí nemocnice po celé republice. Jako princezna Růženka v pohádce Jak se budí princezny potřebovala pomoc odvážného prince, dnes je to ona, kdo pomáhá. Se souborem Loutky v nemocnici hraje a zpívá nemocným dětem i seniorům. A už 20 let s kolegy dokazují, že loutka, pohádka a písnička můžu léčit.

Herec Zdeněk Piškula se nechtěl vidět jako princ. Když mu jako náctiletému štěstí otevřelo dvířka k roli v pohádce Tři bratři, následně je zabouchl, aby ve škatulce typických hezounů nezůstal. „Hodně jsem ze všech stran slýchal, že právě to se hercům děje. Úplně jsem se z toho vystrašil a nechtěl jsem to, takže jsem natočil jenom jednu pohádku na ČT, Nejlepší přítel,“ ohlíží se Zdeněk Piškula. Co se od té doby naučil o hereckém řemesle, jízdě na koni a vyprávění pohádek?

Letos o Vánocích můžete v televizi vidět téměř všechny pohádky Zdeňka Trošky. Jak se točí zimní pohádka, když režisér zimu nesnáší? A co se mu líbí na českém pojetí čerta, tak jak ho v pohádkách popisoval třeba Jan Drda? „Oni polidštili peklo, polidštili i nebe, a tím pádem je takové přijatelnější. To jsou takoví trochu nahlouplí strýcové, kteří a priori neškodí lidem,“ říká režisér Zdeněk Troška. V předvánočním rozhovoru mimo jiné osvětluje, jakým Luciferem byl Karel Gott.

„Vánoce jsou pro mě svátky rodiny,“ přiznává herec Oskar Hes, který letos své blízké obdaroval dlouho očekávaným dárkem. „Moc si přáli, abych konečně hrál nějakou pozitivní roli. Princ ve štědrovečerní pohádce jim udělal velkou radost.“ Jak se výherce taneční soutěže StarDance popasoval s režisérovým požadavkem tančit jako dřevo? Jak se mu „tančilo“ s šavlí? A co by dělal, kdyby byl on sám v kůži Mašínů?

Filmem Máma jsem se chtěl zastat rodiny, v posledních letech jsem měl totiž pocit, že rodina jako princip je trošku zatracovaná, vysvětluje režisér Jiří Strach, který si v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou pochvaluje reakci diváků na jeho nejnovější snímek. Na přetřes ale přisel Anděl Páně 3 a herec Jiří Bartoška.

Předvánoční období má zahradní architekt Ferdinand Leffler rád. „Dělám si svůj osobní šabat, abych chvíli vypnul od zahrad. Jedu na hory, bavím se o jiných věcech, abych chytil správnou energii, kterou potřebuji k tomu, abych v lednu mohl začít projektovat,“ vypráví. Co si myslí o fenoménu japonských zenových zahrad? „Je veliká škoda, když náš potenciál, naše DNA je přebité něčím, čemu nerozumíme. Pojďme dělat zenové zahrady z jabloní, pivoněk a růží,“ vybízí.

„Máme rádi naše pacienty. Upřímně, každého bez rozdílu. Nefiltrujeme jejich život, nelustrujeme, kdo byl hodnější, kdo míň,“ říká ředitel prachatického Hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna Robert Huneš. Jak vzpomíná na svou pacientku z ukrajinského Dnipru? Proč je součástí hospicové péče radost? A co představuje úspěch na konci života? Poslechněte si rozhovor.

Jak se v hudbě může uplatnit hlas skřivana nebo třeba vlaštovky? A můžeme i o kohoutovi a slepici říct, že jsou mistři pěvci? Šéfredaktor stanice Českého rozhlasu D-Dur Lukáš Hurník připravil 32dílnou sérií, ve které zkoumá, jak je to s muzikálností ptačího zpěvu. „Třeba stehlík, ten chrlí motivy jeden za druhým a už se k nim nevrací. To je takové improvizování. Ale slavík, to je skladatel,“ poukazuje hudební šéfredaktor Lukáš Hurník. Který ptačí hlas je jeho nejoblíbenější?

Už 25 let pomáhá sociální projekt Nový Prostor lidem v obtížných životních situacích. Prodejci stejnojmenného časopisu, kteří mnohdy nemají domov, se díky němu učí pracovním návykům i finanční gramotnosti. „Chceme jim dát možnost postavit se na vlastní nohy a zapojit se do společnosti,“ vysvětluje ředitelka Nového Prostoru Kateřina Hrubá. Jak pomoci klientům v chladném období i jinak než jen koupí časopisu? A co přinese velký benefiční koncert?

Český rozhlas Vltava na konci listopadu uvedl Případ Holečkovi, první hranou sérii o restorativní justici. „Téma jsem Českému rozhlasu nabídla, protože mi přišlo důležité. A myslím si, že má velice silný dramatický potenciál,“ přibližuje spisovatelka a autorka pětidílné série Bianca Bellová. Rodičům, které v rozhlasové dramatizaci ztvárňují Pavel Řezníček s Petrou Špalkovou, zavražděnou dceru už nikdo nevrátí. Může ale někomu pomoci setkání s tím, kdo ji zabil?

„Má malé děti, není to jednoduché. V podstatě celou zimu je v trapu, vidí se vždycky na pár dní mezi jednotlivými závody,“ říká k možnému konci kariéry biatlonisty Michala Krčmáře reportér Radiožurnálu Sport Jan Suchan. Jak probíhala jejich spolupráce na oceněném časosběrném dokumentu Olympijský rok? Poslechněte si rozhovor.

Na place není prostor na přetlačovanou, nahlíží Martin Hofmann natáčení filmu Dream Team. Musel si prokreslení basketbalového trenéra vymoci? „Já jsem chtěl, aby trenér nebyl jenom uřvaný hovaďák. Chtěl jsem, aby to byla i dojemná postava, abyste chápali, že to nemá jednoduché, že to je chlap, který má nějakou osobnostní statečnost a srdce,“ představuje svou roli Martin Hofmann. Jaká dilemata řeší v postavě samotářského detektiva Larse? A do čeho by se nejraději pustil sám?