„Rodičovství je extrémně náročné, protože nasedá na už tak náročné partnerství. Sdílení mentální zátěže, která se k péči váže, zlepšuje nejen vztah mezi partnery, ale i vztah k samotnému dítěti,“ říká v Houpačkách psycholožka a psychoterapeutka Vlaďka Bartáková.

„Když Marika umřela, nemohl jsem se do ničeho nastartovat, do práce ani do výletů s kluky. Pomohlo mi vědomí, že musíme fungovat dál, aby se kluci nestali obětí vlastního neštěstí,“ říká Jiří Kuča, který v létě ovdověl a teď vychovává dva malé syny. „Ta díra je obrovská, ale jsou tu děti. Život jede dál.“

Johanka má neléčitelný nádor na mozku. Od lékařů dostala loni v dubnu spolu s diagnózou prognózu devíti až dvanácti měsíců života. Právě na Štědrý den se holčička dožívá dvojnásobku - je to už rok a půl, co rodina zná jméno nemoci. Ve Francii podstupuje Johanka experimentální léčbu. „Je lepší dělat něco, než neudělat nic,“ říká její máma Denisa Hořáková Neprašová.

„Konzistentnost dává dětem pocit bezpečí. Neznamená, že si s druhým rodičem myslím vždy to samé, ale že dokážeme společně vytvořit jasná pravidla pro děti i pro nás. A být srozumitelní, když jsou pravidla porušena,“ říká lektorka Petra Nováková. „Dítě potřebuje předvídatelnost a pravidla, která fungují pořád stejně v čase, v místě i u různých pečujících osob.“

„Fantazie a představivost nám umožňuje prožívat věci, které jsme ve skutečnosti nezažili. Menší děti ještě nejsou schopné rozlišit, co je ve světě fantazie a co je ve skutečnosti. A to, i když jim řekneme, že ty bytosti neexistují nebo jsou to převlečení lidé,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Horáková. „V dospělosti nám fantazie pomáhá třeba s tím, že si dovedeme představit, že něco dobře dopadne, když nás čeká nějaký úkol nebo výzva.“

„Rodiče dětí s ADHD ho často vztahují k sobě – ‚on mě neposlouchá, on mě zlobí, nevím, jak už mu to mám říct‘. Pomůže, když pochopí, že tu existuje nějaký limit. Že i když to řeknou sebelepší formou a v sebelepším načasování, dítě je neuslyší a zeptá se jich na to o dvě minuty později. Není to osobní,“ říká Petr Valsa, speciální pedagog a dětský poradce.

„Překvapilo mě, kolik udělá hlava. Hlavně v závěru těhotenství a při porodu je důležité být v pohodě, což se pak dobře odrazí v těle. A pak mě taky hodně překvapilo, jak tělo potřebuje po porodu čas,“ říká v Houpačkách Pavla Ptáčková, fyzioterapeutka a odbornice na urogynekologickou fyzioterapii. „Je to síla co tělo zvládne a ženy si za to zaslouží péči a obdiv.“

„Pády z postele jsou rozhodně téma, myslím, že i mezi rodiči jako partnery, komu se to stane dřív. Často je to chvilka – dítě si někam jen položíme, než si obujeme botu. A ono se nám zatím skutálí z té postele na zem,“ říká Cyril Matějka v epizodě Houpačky s Děckařem, kde se věnujeme úrazům.

Co bychom měli vědět o rodičovství ještě předtím, než se staneme mámou nebo tátou? Podle psycholožky Centra LOCIKA Terezy Tetourové to jsou dvě věci. „Uvědomit si, že to na nás bude klást velké nároky. A taky, že změna je možná. To, že si neseme z dětství nějaké vzorce, není navždy a můžeme to změnit.“

„Vyrážka je průvodní jev, který je u dětí velmi častý. Může se objevit při každém vzrůstu teploty a často zase sama odejde. Vyrážek je strašně moc druhů a my lékaři často sami nevíme, z čeho která je. Je to taková pediatrická záhada,“ říká v Houpačkách pediatr Cyril Matějka.

„Úzkost je v nové situaci normální, nesmí ale přesáhnout nějakou mez. Míru dobře určí okolí, které oba rodiče zná,“ říká gynekoložka Tereza Wohlgemuthová, která pečuje o ženy v porodnici ve Slaném. „Může přijít úzkost, poporodní deprese a největší strašák, který ale není moc častý, poporodní psychóza. Pokud návaly smutku trvají déle než 14 dní, určitě bych vyhledala pomoc,“ radí.

„Často za námi chodí v porodnici první den maminky, že má miminko koliky. To není moc možné, koliky přicházejí později. Bývá to spíš zácpa, protože střevo není z dělohy zvyklé na stravu a na takový provoz,“ říká pediatr Cyril Matějka v epizodě Houpaček, kdy se věnujeme bolení dětského břicha.

„Mámy batolat, které potkávám, často říkají, že si přijdou rozkydlé. Mívají přání ‚se do toho opřít‘. To je ale s jejich stávajícím režimem hrozně těžko kombinovatelné. A často toto přání přichází moc brzy. Změny v ženském těle doznívají velmi dlouho a některé fyzické změny jsou trvalé. Nedostáváme se zpět do formy, spíš hledáme novou normu a stabilitu v novém těle,“ říká nutriční terapeutka Andrea Pospíšil Jakešová.

„Do tří let je bolest v krku většinou virová, menší děti antibiotika moc nepotřebují,“ říká pediatr Cyril Matějka. „Nejdřív léčíme bolest, čili podáváme sirupy a pastilky. Někdy se můžou přidat horečky. Závažné jsou zvětšené uzliny, které mají děti pod bradou. Když bolest v krku provázejí zvětšené uzliny, je čas na doktora.“

„Po císařském řezu zůstane jizva na děloze a v dalších sedmi vrstvách. Nejdůležitější je ale mysl. Žena, která chce zkusit vaginální porod po císařském řezu, to musí skutečně sama chtít,“ říká porodní asistentka Julie Bischofová o takzvaném porodu VBAC, tedy o situaci, kdy se žena rozhodne rodit vaginálně poté, co předchozí porod proběhl císařským řezem. „Žena s jizvou na děloze je brána jako riziková a postup českých porodnic není jednotný.“

„Když má dítě už týden rýmu a dýchá pusou, je zaděláno na zánět středního ucha. Když ale bolest v uchu vznikne náhle, může to ukazovat, že jsme ho něčím ucpali. Například vatovou tyčinkou, které se nesprávně říká uchošťour,“ vysvětluje v nové epizodě Houpaček s Děckařem pediatr Cyril Matějka.

„Nejsilnějším pilířem pozitivního rodičovství je vztah k dětem, na tom všechno stojí. Jenže rodičem se nikdo z nás nerodí, v žádné škole vás rodičovství nenaučí. Je to škola, protože když jsme připraveni a víme, co dělat, zvládáme náročné situace mnohem líp,“ říká Petra Nováková, lektorka Programu pozitivního rodičovství. „Nikdy nevíte, co vás v roli mámy nebo táty zítra čeká.“

„Dělit kašel na vlhký a suchý ničemu nepomáhá. Myslím si, že bychom měli otočit list a začít se pídit po tom, z čeho ten kašel je. Nejčastější příčinou je rýma,“ říká na téma dětského kašle pediatr Cyril Matějka aka Děckař.

„Ztráta nenarozeného dítěte je mnohdy nepochopená. Dítě roste v těle matky, ona si s ním buduje od prvního momentu vztah. Ale okolí, ani to nejbližší, ten příběh nezná. Proto je tahle ztráta mnohdy opomíjená a okolí s ní nedokáže pracovat,“ říká Adéla Hendrychová ze spolku Dítě v srdci, která sama o své dvě nenarozené děti přišla.

„Přetížení se sčítá. Zvukové s dotykovým, dotykové s pachovým a tak dále. I vyskládat obyčejnou myčku je senzoricky velmi náročná aktivita, která zahltí většinu našich smyslů,“ říkají autorky knihy Přetíženy Martina Mašková a Zuzana Kačerová.