Je naděje něco, co přichází, až se věci podaří? Nebo si ji musíme odpracovat? Co když už dopředu víme, že to dobře nedopadne? Dá se naděje pěstovat jako postoj? Kde leží hranice mezi rezignací a přijetím života takového, jaký je? Z čeho můžeme čerpat, když jsme v beznadějné situaci?