Je naděje něco, co přichází, až se věci podaří? Nebo si ji musíme odpracovat? Co když už dopředu víme, že to dobře nedopadne? Dá se naděje pěstovat jako postoj? Kde leží hranice mezi rezignací a přijetím života takového, jaký je? Z čeho můžeme čerpat, když jsme v beznadějné situaci?

Jak najít základní rovnováhu mezi dovnitř a ven? Můžu o sebe pečovat s klidem? Ve kterém patře se o sebe starám a jak poznám, co mě skutečně sytí? Co když na sebe skoro vůbec nemám čas? Jak nesplynout s rolí? Podle čeho rozpoznám, jestli jsem pro sebe důležitá/ý?

Jaké je připustit si, že tak docela nevíme, co se nám přihodí? Co patří do vzájemné podpory? Za co vděčíme záchrannému integrovanému systému? Jaká je role dobrovolníků? Co kromě praktické pomoci mohu nabídnout? Co sdílet na sítích? Jak zůstat v kontaktu s těmi, které potkalo lidské neštěstí? 

K čemu jsou dobré hranice a kdy dochází k překročení zdravých limitů? Co když se zamilujeme do svého terapeuta/tky? Co se může stát, když tohle téma přineseme do terapeutického vztahu? Mohou se terapeuti zamilovat do klientů? Kdo nese odpovědnost za držení důležitých hranic? Jak podporovat to dobré a čeho si všímat? Kdy je dobré terapeuta/tku změnit?

Proč je někdy těžké se rozhodnout, posunout v životě? O co se v sobě opíráme a jaké překážky si klademe? Může nám pomoci vědět, z jakých míst a pater se rozhodujeme? Účastníme se vlastního rozhodování a jak neminout důležité? Co když nevíme, stojíme na místě a je nám přitom blbě? Můžeme si od rozhodování i odpočinout? A co získáme, až se rozhodneme? 

Proč bychom měli odpouštět? Vždyť ten druhý mi ublížil naschvál! Komu přinese úlevu, když odpustíme? Koho váže křivda? Je možné se rozhodnout odpustit nebo je to delší proces? Co když nás druhý stále viní? Co v sobě nově dovolíme a a co se naučíme, když nechám věci a lidi být, jací jsou? A jak nám jde odpustit sami sobě? 

Můžeme si vzít život? Kolik lidí někdy napadne, že by to na světě zabalili? Jak se vyrovnat s tím, že se zasebevraždil někdo, koho jsme znali? V čem je truchlení specifické? Co potřebujeme ošetřit u sebe sama, pokud jsme se ocitli v roli pozůstalých? Jak poznat, že někdo u tématu sebevraždy stojí blízko? Máme o ní mluvit otevřeně? Umíme zařídit, aby se druhý člověk nezasebevraždil?

Jak se stane, že sami sobě začneme ubližovat? Vnímají všichni lidé při sebeublížení to stejné? Může nám to přinášet úlevu? Jak zareagovat na dítě či někoho blízkého, když zjistíme nebo se nám svěří, že si ubližuje? Co pomáhá sebe sama dobrzdit, abychom si neublížili? Máme toto své chování přijmout nebo proměňovat? Jakou míru bezpečí chceme v našich běžných dnech žít?

Jak snášíme, když se věci dějí mimo řád? Jak reagujeme na tlak a nepředvídané situace? Jak si poradit se strachem a co vše se pod ním může skrývat? Máme náročným emocím čelit nebo si je dávkovat? Běžet nebo jít? A jak na sebe nezapomenout a o co se opřít, když se vše rozpadá?

Jaký kus cesty jsme ušli? Lišíme se od předchozí generace? Máme rozličný cit pro míru v jednotlivých rodinách? Co nás zpravidla nadzvedne? Čím je zaplaveno naše tělo ve chvíli vzteku? Mohou mít děti stálou dovednost sebe zvládnout? Je jejich záměrem naložit nám přes míru? Co když zavazíme sami sobě, situaci gradujeme vlastní zlostí? Máme dětem ukazovat, jakou děláme práci, než náš hněv opadne?

Dozvíte se v tomto díle, co je enneagram? Ani ne. Zato posdílíme, proč nás baví. Potřebujeme se všichni rozvinout ve stejných oblastech? Čím to, že někdy je tak těžké zahlídnout, čím jsme právě my sami specifičtí? A jak to, že ostatní kolem nás to mnohdy vědí? Je pointou prvního setkání s enneagramem najít svůj typ? Kdy nacházíme nově svobodu volby sami před sebou?

Mluvit spolu o sexu a jakým způsobem? Co když spolu spíme velmi málo? Jak znovu vnést téma sexu do života páru? Co když téma sexu zmizelo zcela? Jsme připraveni ukončit náš sexuální život? Dokážeme odpočívat, uvolnit se? Čím se liší partnerství a přátelství?

Čím vším se můžeme trápit ohledně vzezření našeho těla? Jak můžeme děti a sebe při změnách těla doprovodit a podpořit? Co když my sami nejsme spokojeni se svým vzhledem nebo když skutečnosti našeho těla nejdou změnit? Můžeme zažít, že je naše tělo v pořádku - právě takové, jaké je teď?

Když projdeme těžkou zkušeností, často zažíváme zvláštní rozpoložení. Jak se můžeme uvnitř sebe cítit? Můžeme ptát po ostatních, aby s námi byli v kontaktu? Co když nemáme komu si říct o pomoc? Jaká je role těla v úzkým místě? Můžeme si dopřát místo pro truchlení, bezmoc? Máme se vracet k traumatickým místům našeho života? Jak se můžeme postarat o naše bezpečí? Jde takové místo nechat za sebou? Jak poznáme, že se náročné místo v tom, co šlo, zhojilo?

Kdy nad svým životem nemáme vládu? Známe pozici oběti? Jak nám u toho je? Co nám pocit oběti bere a co nám naopak přináší? Jak chutná mít zpátky moc? Jak se to můžu učit? Co by mohly být první krůčky k mojí síle?

Čím to, že se lidé na dovolené často pohádají? Co můžeme udělat pro to, aby tomu tak nebylo? A co s tím, když se realita míjí s našimi očekáváními? Můžeme na dovolenou trénovat celoročně? Co si to vlastně potřebujeme sami sobě dovolit?

Jak tvořit vztah s rodiči za dospěla - jak se najít s někým, koho známe od počátku naší existence? Které části povahy našich rodičů zahlídneme stěží? Potřebujeme i v dospělosti souhlas našich rodičů? Máme nárok vyžadovat po našich rodičích dosycení? Co když si přejí, aby naše pozornost byla směrovaná výhradně k nim? Patří do vzájemného dospělého vztahu moct druhého i zastavit, vymezit se? Co nám může přinést, podíváme-li se na naše rodiče šířeji? Lze mít vztah s rodiči vyřešený?

Jak seznámit děti s novým partnerem/partnerkou? Za jak dlouho zahlídneme významnou odlišnost zvyklostí rodiny partnera/partnerky? Je dobré trávit čas i zvlášť v oddělených částech jednotlivých rodin? Vychováváme děti i pokud nejsme jejich biologičtí rodiče? Co s porovnáváním se - s pečlivým střežením, kdo má kolik a čí pozornosti? Máme po dětech ptát, aby se spolu kamarádili? Kdy to za to stojí?

Je jiné, když se zamilujeme ve dvaceti nebo v padesáti? Kdo se nám to vlastně tolik líbí? Je možné do své zamilovanosti zhola nespadnout? Je reálné ji v ploše letitého vztahu opětovně nepotkat?

O výzvách žití spolu a každý sám za sebe... Co s tím, když nás druhý nepříjímá setrvale? Existují dlouholetá partnerství bez hluchých míst? Může nás druhý pozvednout? Dokážeme druhého milovat cele? Je možné, aby jeden šel na sever a druhý na jih?