V této epizodě se noříme do paradoxu života – do chvílí, kdy zjišťujeme, že už s tím nejde nic dělat, že věci se dějí skrze nás, ne díky nám.

Mluvíme o vyhoření mysli, o tom, co se stane, když přestaneme vše řídit, opravovat a hledat správné techniky.

Sdílíme zkušenost s „temnou nocí duše“, s odevzdáním se do proudu života, i s poznáním, že svobodná vůle je často jen iluze ega.A přesto – v tom odevzdání, v té nečinnosti – se rodí největší svoboda a klid.