Vánoce už tradičně patří pohádkám. A hry? Ty z nich těží už desítky let – často skrytě, jindy zcela otevřeně. A právě nový díl Krotitelů bossů se zaměřuje na příběhy, které dávají hrám strukturu, smysl i emoce. Protože bez nich by se virtuální světy mohly stát jen prázdnými kulisami.

Krotitelé bossů bilancují rok 2025 a ukazují, že herní scéna letos nabídla všechno: monumentální úspěchy, nečekané úkroky vedle i návraty žánrů, které mnozí už pohřbili. Jejich „mini Game Awards“ tak shrnují rok, kdy se blockbusterům dařilo, indie scéna znovu překvapovala — a některé legendy překvapivě narazily.

Kdysi to byla magie, dnes už spíš nostalgická vzpomínka. Crackování her, vypalování céček, lovení CD klíčů od kamarádů a šílené protipirátské pasti vývojářů, které dokázali pobavit i pěkně znechutit hraní. Nový díl Krotitelů bossů se noří do nostalgie, která voní po šusťáku, torrentech a lehkém riziku modré smrti.

Pixelová grafika nikdy nikam nezmizela, jen se přesunula „do kouta“ a v posledních letech zažívá obrovský boom. Styl, který kdysi definoval 8 a 16bitové herní konzole, se stal živou, výdělečnou a moderní volbou pro desítky nezávislých studií i jednotlivců. A jak se ukazuje, i na první pohled "zastaralá" technologie může vydělávat miliony. 

Vietnam je ve videohrách nejčastěji spojován s válečnými konflikty a většina titulů jej zobrazuje z pohledu západních armád. Stejný rámec používá i český Vietcong, který se stal u nás kultovní hrou. Při návštěvách válečných tunelů Cú Chi však průvodci často reagují s překvapením, že podobná videohra vznikla právě v České republice — a ne v některé ze zemí, které se na válce přímo podílely.

Zakladatel Keen Software House Marek Rosa, autor her Space Engineers a AI People, tvrdí, že éra lidských programátorů končí. Umělá inteligence podle něj brzy zvládne psát kód, tvořit grafiku i design her rychleji a levněji než lidé. A hrát je budeme s postavami, které se samy učí myslet, hádat i žít.

Hráči milují výzvy, ale někteří je posunuli do naprosto absurdních dimenzí. Ve světě videoher se totiž už dávno nesoutěží jen o nejrychlejší průchod nebo nejvyšší skóre – ale i o to, kdo vydrží hrát ve stavu bez tíže, tancovat šest dní bez přestávky nebo kdo si ve hře objedná pizzu, která dorazí doopravdy. Krotitelé bossů se podívali na ty nejšílenější rekordy, nad kterými zůstává rozum stát.

Remaky a remastery zaplavily herní i filmový trh. Tvůrci místo nových nápadů stále častěji oprašují staré tituly a prodávají je znovu – s hezčím vizuálem a modernějším pojetím, nebo rovnou přepracované od píky. Na mysl tak přichází otázka, jestli tyto návraty slouží lidem jako nostalgický návrat k oblíbeným značkám, nebo jen jako jistá dojná kráva pro byznys.

Jsou hry, které si vydobyly slávu svou kvalitou – fascinující grafikou, propracovaným příběhem či inovativní hratelností. A pak existují tituly, které se do dějin zapsaly z úplně opačných důvodů. Místo zábavy přinesly frustraci, technické kolapsy a v krajních případech i pád celých studií.

Virtuální realita měla proměnit způsob, jak lidé hrají, pracují i sní. Zatím ale zůstává spíše technickou atrakcí než novým světem. Vědci přitom už zkoumají, jak propojit lidské myšlení s digitálním prostředím nebo řídit sny pomocí neurotechnologií, nicméně zda budeme někdy schopni hrát hry nebo tvořit fantastické světy jen za pomoci vlastní mysli, stále nevíme.

Ceny videoher se zdají být vyšší než kdy dřív. Krotitelé bossů ale v novém díle podcastu zjišťují, že skutečnost je složitější - hry se reálně spíš zlevňují, zatímco pocit zdražování vytváří inflace, předplatné a chytrá cenová politika vydavatelů.

České hry mají světové renomé, ale doma se o nich často mluví s despektem. Hostem dalšího dílu podcastu Krotitelé bossů byl Petr Kolář, producent a šéf brněnské pobočky Warhorse, který mluví o budoucnosti vývoje, státní podpoře i o tom, proč je už je konečně načase opustit nálepku "nerdí zábavy".

Ghost of Yotei zavádí hráče do Japonska 17. století, kde se dcera prostého kováře vydává na krvavou cestu pomsty. Hra ohromí dechberoucí krajinou, brutálními souboji i působivým soundtrackem. Přesto vyvolává otázku: nabízí dost nového, nebo je jen variací na osvědčený první díl, který tu byl už před pěti lety?

Dlouhá desetiletí to byl střet, který připomínal klasickou bitvu o trůn. Fanoušci se hádali, firmy na sebe útočily reklamami a každá nová konzole měla být tou, která konečně zlomí odpor soupeře. Takzvané "konzolové války" formovaly herní průmysl od devadesátých let až po současnost. V posledních letech ale přichází zásadní změna – soupeření ustupuje a na scénu nastupuje spolupráce.

Hry odjakživa provokují. Ať už násilím, explicitní sexualitou nebo politickými tématy. Jenže co se jedné zemi zdá jako umělecký záměr, jiná smaže, zakáže nebo přepíše. Cenzura ve videohrách má dlouhou a často bizarní historii. Od "nepojmenovaného" Hitlera bez knírku až po nahotu zakrytou lens flarem.

Poslední bondovku dostali filmoví fanoušci v roce 2021, kdy No Time to Die uzavřelo éru Daniela Craiga. Od té doby se jen spekuluje, kdo se stane dalším agentem 007. Nejnovější bondovka ale nakonec nebude filmová, nýbrž herní – studio IO Interactive odhalilo vydatnou ukázku z titulu 007: First Light, který ukáže mladého Bonda na začátku kariéry. A jak jsme mohli vidět, podívá se i na Slovensko.

Videohry už dávno nejsou jen nevinnou zábavou. V podcastu Krotitelé bossů byl hostem psycholog Jan Kulhánek, který říká jasně: zákaz hraní her dětem nepomůže. Rodiče by měli odložit předsudky, zajímat se o herní svět svých potomků - a vědět, že třeba takový Roblox může být stejně tak kreativní hřiště, jako nebezpečná past. A právě před takovými pastmi umět své děti správně varovat.

Kdo někdy zažil Gamescom, ví, že to není jen přehlídka nových her, ale hlavně festival kontrastů. Milionové částky za pár sekund slávy, nekonečné fronty, kde čas plyne pomaleji než loading starého PC, a záplava trailerů, které se po chvíli těžko odlišují. A přesto se každý rok do Kolína sjíždí statisíce lidí – protože Gamescom je unikátní směs byznysu, chaosu a radosti ze společného hraní.

Herní průmysl se často pohybuje na tenké hranici mezi poctivou inspirací a bezostyšným kopírováním. Odlišit originální nápad od vykradeného konceptu bývá obtížné a v sázce jsou nejen kreativní hodnoty, ale i milionové částky a reputace studií. Nový díl Krotitelů bossů si posvítil na aktuální i historické případy, které mnohdy svým bizarním průběhem připomínaly filmové grotesky, které známe z televize.

Legendární Mafia se vrací v novém kabátě a bere hráče z hlučných měst na zaprášené cesty sicilského venkova. Místo neutuchající městské akce přicházejí rozlehlé krajiny, rodinné vendety a tichá jednání ve stínu olivovníků. Přestože hra okouzlí krásou prostředí a návratem ke kořenům organizovaného zločinu, pod povrchem se skrývá několik trhlin, které mohou fanouškům zhořknout.