Bůh si vybral Abrahama, aby z něj učinil veliký národ. Vírou v Krista jsme i my součástí tohoto národa i jeho zaslíbeních. Historie křesťanů tedy začíná již před Ježíšem - je neoddělitelně spojená s dějinami Izraele.
Ježíšovou reakcí, když hledí na lidi kteří jsou bez Hospodina ztrápení a zmatení svými životy, je pokyn pro učedníky. Tím pokynem je pokyn k modlitbě. Ale proč?
Pro kohokoliv na světě má den 24 hodin. Jak si teda vysvětlit větu - "nemám čas!". Skutečně to tak je? Jak se na správcovství času dívá Bible a jak to ve svém životě aplikoval Ježíš?
Bůh změnil náš život a jeho věci by pro náš měli být nejzásadnější, protože jsou to ty nejlepší. Jak to máme my? Hledáme jen základní pojetí víry nebo usilujeme o plnost?
Bůh jedná s jednotlivci, ale jedná i s většími celky. Generace Mojžíše, Jozua a Soudců byly rozdílné svou vírou. V každé z nich byli lidé, kteří se své generaci vymykali. Jakými lidmi budeme my?
Jaká je naše ochota nechat se vést? Vést se Bohem, nebo i lidmi, kteří nás mohou posunout dál. Jsme nastavení, že se chceme skutečně dát vést?
O tom, co je úspěchem v Božích očích, a že to nemusí být v souladu s tím, co je úspěchem v lidských očích. A také o tom, jak zjevovat Boží život a Boží moc.
Bůh v našich bitvách nemlčí, ale jedná. Gedeon měl s Bohem již zkušenosti, věděl, že se na něj může spolehnout. Přesto měl strach a Hospodin to věděl. Povzbudil ho tak, aby mohl směle jednat a porazit Midjánce s pouhými 300 muži.
Různé generace mají různé zkušenosti a zvyky a to může vést ke konfliktu dokonce i v církvi. Jaký je Boží plán pro generace? Potřebujeme se nebo je lepší se jedna druhé vyhnout?
Všechno důležité, co umíme a čím jsme, jsme se naučili. Stálo nás to úsilí a k mnohému jsme potřebovali druhé lidi. Podobně ani život s Bohem a následování Krista nejde bez učení a učitelů. Proto i Ježíš přichází jako učitel a připravuje své učedníky na velkou misi učit další.
Gedeon stále zápasí s obavami a pochybnostmi, ale uctívá Hospodina a poslechne ho. Hospodin cení naši upřímnost a odpovídá na naše nejistoty. V konečné fázi je zásadní, zda dáme přednost poslušnosti před čímkoli.
Nemáme ochabovat v činěních dobrých skutků, protože jsou přínosné, užitečné a důležité. Ale stačí nám rozum k tomu, abychom dokázali poznat, co je skutečně dobré?
V tomto kázání se Jakub Černý zamýšlí nad velkým přikázáním „milovat bližního jako sám sebe“. Ukazuje, jak můžeme přikázání desatera vztáhnout k lásce k bližnímu a prakticky je uchopit pro náš všední život. Zamýšlí se také nad tím, kam až tato láska sahá a kde má svůj zdroj.
Záznam kázání z říjnového sborového shromáždění.
Chceme být církví, kde je živý Bůh, který jedná a lidé, kteří ho následují. Jak toho tedy dosáhnout?
Kázání z regionu Sever
Nejmenovanou hodnotou našeho sboru je chození ve světle. Bez ní neporoste náš charakter ani naše služba. Bez povzbuzování a napomínání si na církev jen hrajeme.
Rozum i víra jsou potřebné pro náš život. Obojí je od Boha. Potřebujeme používat rozum a očekávat na Boží vedení. Kéž se nám obojí podaří skloubit Božím způsobem.
Bůh jedná a bude jednat v realitě. Kde je ta naše? Nemíjíme to, co dělá právě proto, že k sobě nejsme dost upřímní?
Za jakých okolností Pavel napsal 1. dopis Tesalonickým křesťanům? Kolik se toho Timoteus nacestoval? Co se z dopisu dozvídáme o jejich vztazích a co si z toho můžeme vzít my?