Ježíš, Kníže pokoje, přichází do světa plného nejistoty a temnoty. Přináší nám pokoj navzdory okolnostem Advent je výzvou, abychom ho nechali kralovat v našich srdcích a nesli Jeho pokoj dál.

Celý Ježíšův život je vyjádření té největší lásky, kterou člověk může mít.

Jih

Jak souvisí doba, ve které žijeme, s Ježíšovou výzvou získávat učedníky? Co praktického můžeme udělat, abychom jako církev byli v šíření evangelia úspěšnější?

Udržovat hlad po Bohu je znakem naší závislosti na Bohu. Jak ho rozvíjet a udržovat?

Narozením Ježíše Krista a celým jeho životem, který byl prorokován v mnoha detailech, se na naší zem prolomilo Boží království. Nebyla to náhoda, byl to Boží plán. Jeho naplnění umožnila poslušnost dvou lidí.

V době Adventu si připomínáme příchod Ježíše na zem. Je to začátek velkého příběhu Evangelia - dobré zprávy. Šíříme jí? A jak bychom odpověděli na otázku - "Proč si mi to neřekl?"

Jan Hus mluví i dnes. Jeho zamyšlení nad třemi mudrci, kteří se objevují v příběhu narození Ježíše, nás může v lecčem inspirovat. Co znamená, že přišli od východu? Že přinesli zlato, kadidlo a myrhu? Nebo, že se navrátili domů jinou cestou? Pojďte si poslechnout Husův výklad Matouše 2, 1 - 12.

Záznam z prosincového sborového shromáždění.

Jako křesťané jsme povolání k životu ve svobodě.

Jáchym mluvil o tom, že Bůh každému z nás svěřil jedinečné dary a talenty, a volá nás, abychom je rozvíjeli – ne ve strachu, ne ve srovnávání s ostatními, ale v důvěře, že On sám nás vede. Povzbuzoval nás, abychom právě dnes udělali konkrétní krok víry a dali Bohu k dispozici to, co máme, protože i malé věci v Jeho rukou mohou proměnit svět kolem nás.

Pokora znamená vidět se realisticky – tak, jak nás vidí Bůh. Bez přikrášlení, ale i bez znehodnocování.

Ježíš vypráví příběh o dvou typech služebníků, kterým byly svěřeny Talenty. Jak ale máme využívat Talenty, které nám byly od Boha svěřeny, my?

Jak moc nás Ježíš miluje? Dal nám úplně vše. Jen díky němu můžeme Boha nazývat naším Otcem. Co tedy může obnášet to, když ho máme následovat?

Písmo dává praktické pokyny, abychom žili v pokoře, a zároveň nás volá, abychom byli jako Kristus. Pokora není těžká, je na dosah, křesťané ji mají v sobě.

Bůh si vybral Abrahama, aby z něj učinil veliký národ. Vírou v Krista jsme i my součástí tohoto národa i jeho zaslíbeních. Historie křesťanů tedy začíná již před Ježíšem - je neoddělitelně spojená s dějinami Izraele.

Ježíšovou reakcí, když hledí na lidi kteří jsou bez Hospodina ztrápení a zmatení svými životy, je pokyn pro učedníky. Tím pokynem je pokyn k modlitbě. Ale proč?

Pro kohokoliv na světě má den 24 hodin. Jak si teda vysvětlit větu - "nemám čas!". Skutečně to tak je? Jak se na správcovství času dívá Bible a jak to ve svém životě aplikoval Ježíš?

Bůh změnil náš život a jeho věci by pro náš měli být nejzásadnější, protože jsou to ty nejlepší. Jak to máme my? Hledáme jen základní pojetí víry nebo usilujeme o plnost?

Bůh jedná s jednotlivci, ale jedná i s většími celky. Generace Mojžíše, Jozua a Soudců byly rozdílné svou vírou. V každé z nich byli lidé, kteří se své generaci vymykali. Jakými lidmi budeme my?