František otevřel 5. část jeho série Zázraky. Dnes se spolu podíváme k jezeru Bethezda, kde Ježíš uzdravil člověka 38 let nemocného.

Proč Ježíš uzdravil právě tohoto nemocného, když jich u jezera bylo mnohem víc? Proč se s ním ještě dál setkává a co mu říká - radí do dalších dnů?

Jan 5, 1 - 18

1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.

2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.

3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.

4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.

5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.

6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“

7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“

8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi lože své a choď!“

9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.

10 Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“

11 Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“

12 Zeptali se ho: „Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“

13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.

14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“

15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.

16 A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.

17 On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“

18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.

Vánoce jsou chvíle, kdy každý potřebuje zažívat klid - pokoj - ne jen rodiče, kteří mají malé děti a jsou vyčerpaní. Ale i my dospělí, kteří zažíváme různé strasti, nemoci, nebo jsme sami.

Všichni máme k dispozici Boží pokoj. Je pro nás všechny. Kde a jak ho máme najít?

Izajáš 8, 21 - 23

. ²¹Lid potom bude bloudit zemí zbědovaný a hladový. Zoufalý hladem pohlédne vzhůru a bude zlořečit svému králi i svému Bohu. ²²Pohlédne na zemi a hle – soužení a tma, děsivé černo a bezvýchodná temnota! ²³Soužená země však nezůstane v tmách. Tak jako dříve ponížil zemi Zabulon a zemi Neftalí, tak nakonec oslaví při cestě k moři, za Jordánem, Galileu pohanů.

Izajáš 9, 1 - 5

¹Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí,

těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří.

 ²Rozmnožil jsi tento národ, jeho radost jsi rozhojnil,

a tak se radují před tebou, jako se radují při sklizni,

jako se veselí vojáci, když se dělí o kořist.

 ³Rozlámeš jho, jež ho tížilo, prut šlehající jeho rameno

i hůl jeho utiskovatele jako při midiánské porážce.

⁴Veškerá obuv válečná i roucha krví zbrocená

budou určena k spálení, budou pohlcena plameny.

⁵Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn;

na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván:

Podivuhodný rádce, Mocný Bůh,

Otec věčnosti, Kníže pokoje.

Všude kolem nás vidíme před Vánoci ideální záběry rozesmátých lidí, společné fotky a fotky stromečku, cukroví. Ale je to opravdu realita pro všechny? Není. A někdy pak můžeme propadnout depresi a říkáme si, jestli vůbec Bůh existuje.

A o čem Vánoce vlastně jsou? Jsou to pro nás normální svátky, na které jsme zvyklí - stromeček, dáme si dárky, navštívíme rodinu a jedeme dál. Nebo je tam něco víc? Zažíváme úžas nad neobyčejností, kterou Vánoce jsou?

Kde Bůh je a kde ho můžeme vidět? Poznali bychom Boha, kdyby byl mezi námi? Jaký vlastně Bůh je?

Podívejme se, co nám o Ježíši říká Bible. Můžeme něco vyčíst z Ježíšova rodokmenu? Pro Izraelce byl rodokmen zásadní věc. O to víc je Ježíšův rodokmen paradoxní.

Mt 1:1–17

1 Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova:

2 Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry, 3 Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar, Peres zplodil Checrona, Checron zplodil Rama, 4 Ram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona, 5 Salmon zplodil Boáze z Rachab, Boáz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Jišaje, 6 Jišaj pak zplodil krále Davida.

David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy, 7 Šalomoun zplodil Rechoboáma, Rechoboám zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Asu, 8 Asa zplodil Jošafata, Jošafat zplodil Jehorama, Jehoram zplodil Uziáše, 9 Uziáš zplodil Jotama, Jotam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezechiáše, 10 Ezechiáš zplodil Menašeho, Menaše zplodil Amona, Amon zplodil Jošiáše, 11 Jošiáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry a pak přišlo babylonské zajetí.

12 Po odvlečení do Babylonu Jekoniáš zplodil Šealtiela, Šealtiel zplodil Zerubábela, 13 Zerubábel zplodil Abihuda, Abihud zplodil Eliakima, Eliakim zplodil Azora, 14 Azor zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, 15 Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jákoba 16 a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus.

17 Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.

Poslední část z knihy Filipským otevřel v neděli Milan Kramoliš, a tím ukončil celou sérii.

Ap. Pavel tam píše o radosti, kterou měl z darů, které mu Filipští poslali.

Téma štědrosti, dávání darů a desátků se v Bibli objevuje mnohokrát - od začátku až do konce.

Poslechněte si, jak to bylo s dary ve Starém Zákoně a jak se situace změnila příchodem Pána Ježíše a v první církvi. A jak je to dnes? Co se dnes od křesťanů čeká?

Filipským 4, 10 - 23

Udělalo mi v Pánu velikou radost, že váš zájem o mě konečně znovu vzklíčil. Zájem jste měli už dříve, ale chyběla příležitost.

Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.

Zachovali jste se ale krásně, že jste mi pomohli v tísni. Vy Filipští sami víte, jak to bylo v počátcích evangelia, když jsem se vydal na cestu z Makedonie. Žádná církev se nepodílela na mých výdajích a příjmech, jen vy jediní. I do Tesaloniky jste mi vícekrát poslali na mé potřeby.

Neříkám to proto, že bych toužil po darech; toužím ale, aby rostl zisk, který se připisuje na váš účet.

Potvrzuji, že jsem vše dostal a ještě mi zbývá; mé potřeby jsou naplněny, když jsem od Epafrodita přijal, co jste poslali – je to líbezná vůně, oběť, která je Bohu vzácná a příjemná.

Můj Bůh pak podle svého bohatství slavně naplní i každou vaši potřebu v Kristu Ježíši.

Našemu Bohu a Otci buď i sláva na věky věků! Amen.

Pozdravte všechny svaté v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou tu se mnou. Pozdravují vás všichni svatí, zvláště ti z císařova dvora. Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem.

Lukáš 6, 38

Dávejte a bude vám dáno

2 Korintským 9, 6 - 8

Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce

Skutky 2, 44 - 46

Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.

1 Tim. 6, 17 - 19

Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, klaď na srdce, ať nejsou domýšliví. Ať nespoléhají na nejisté bohatství, ale na Boha, který nám dává hojnost všeho k užívání. Ať se věnují dobročinnosti, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními. Tak si nastřádají dobrý základ pro budoucnost a chopí se opravdového života

Marek 12, 41 - 44

Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“

Skutky 5, 1 - 5

Také jeden muž jménem Ananiáš se svou manželkou Zafirou prodal pozemek; část utržených peněz ale s vědomím své manželky ukryl. Zbytek přinesl a položil k nohám apoštolů. Petr mu na to řekl: „Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole? Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když Ananiáš uslyšel ta slova, skácel se mrtev k zemi. Udělalo mi v Pánu velikou radost, že váš zájem o mě konečně znovu vzklíčil. Zájem jste měli už dříve, ale chyběla příležitost.

1 Korintským 9, 11 - 15

Jak to máme v životě se štědrostí? Jaká forma štědrosti je pro nás jednodušší? Dáváme raději peníze? Nebo náš čas? Co se nám víc vyplatí?

Jak se máme ke štědrosti postavit? Co nám o štědrosti říká Bible?

Židům 13, 1-2

1 Bratrská láska ať zůstává. 2 Nezapomínejte na pohostinnost – díky ní někteří nevědomky hostili anděly!

Efezským 2, 12-14

12 V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13 Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí. 14 On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala.

Ne vždy je cesta k našim snům rovná a bez překážek. Spíše naopak. Mnohdy se musíme naučit jak zvládnout zkoušky - překážky, které nám brání v cestě za naším snem.

I Ježíš měl sen. Jeho přáním bylo nás zachránit. Ale i k jeho snu vedly překážky. Jak se s nimi vypořádal a co si z toho můžeme odnést do svého života my?

Mt 4, 1 - 11

Tehdy byl Ježíš veden duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu:

“Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.”

On však odpověděl: “Je psáno: ,Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.’”

Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. “Jsi-li Boží Syn,” řekl, “vrhni se dolů! Je přece psáno:

,Svým andělům přikáže o tobě

a ponesou tě na rukou,

abys nenarazil nohou na kámen.’”

Ježíš mu řekl: “Také je psáno: ,Nepokoušej Hospodina, svého Boha.’”

Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. “To všechno ti dám.” řekl mu, “když padneš na kolena a pokloníš se mi.”

“Odejdi, satane!” řekl mu na to Ježíš. “Je přece psáno: ,Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.’”

Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.

1. list Janův 3,1

"Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme!"

Jan 1,12

"Těm však, kteří ho přijali a uvěřili

v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi."

Poslechněte si dnešní kázání Bedřicha Smoly, který se snaží zodpovědět otázku lidí, kteří nejsou křesťani: Proč je na světě tolik církví?

Dnes je na světě odhadem 30 000 - 45 000 různých křesťanských denominací. Ale už když čteme Bibli, tak můžeme číst o napětí, které tehdy v církvi bylo.

A Nový Zákon řeší i tuto otázku - jak spolu mohou žít lidé, kteří jsou uplně jiní.

Co nás, jako křesťany, spojuje a co máme společného?

Jan 17, 9 - 11

Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my.

V podstatných věcech jednota, v nepodstatných svoboda, ve všem láska. (Sv. Augustin)

V podobenství o nepoctivém správci Ježíš popisuje a ilustruje určité principy, které jsou pro něj důležité. Dnes se přeneseme tak trochu do roviny investic. Ježíš totiž v odobenstvípředkládá několik přístupů, jak nakládat s tím, co nám bylo svěřeno - ať už se jedná o naši energii, čas či peníze. V našem životě máme trochu času a trochu příležitostí. Ježíš nás povzbuzuje, abychom naše zdroje brali jako nástroj, zdroje jsou naší vizitkou, ale mohou pro nás být i zkouškou.

Lukáš 16:1-8 

Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘

Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘

Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘

A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.

Většina z nás si vytvořila okolo sebe bezpečný prostor, kde nám je dobře. Máme kolem sebe přátele, kteří zapadají do našeho pohledu na svět, jaký chceme žít.

Jaké to je, když se ocitneme mimo svoji bublinu, kterou jsme si vytvořili?

Jak si věřící člověk má poradit s tím, co po něm Bůh chce - se základním poselstvím, které Ježíš hlásá?

A jak s tím vším souvisí Bilbo a Společenstvo Prstenu?

Mt. 16, 13 - 19

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“

Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“

Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“

Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“

Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

Podobenství o marnotratném synovi je jedno z nejznámějších podobenství Bible. A přesto nám může nabídnout nevšední pohled a zamyšlení do našeho života.

Lk.15:1-3; 11-32

Za Ježíšem přicházeli výběrčí daní a jiní lidé se stejně špatnou pověstí, aby si ho poslechli. Farizejové a učitelé zákona se nad tím pohoršovali a říkali: „S takovou sebrankou se přátelí a sedá s nimi za jedním stolem!“ Ježíš na to odpověděl podobenstvím:

„Jeden muž měl dva syny. Mladší přišel za otcem a řekl: ‚Otče, dej mi už teď podíl z dědictví, které nám chceš jednou odkázat.‘ A tak otec rozdělil svůj majetek mezi oba syny. Po několika dnech zpeněžil ten mladší svůj podíl a odešel daleko od domova. Tam prohýřil všechno, co měl. A nejenže všechno utratil; v té krajině vypukl hlad, a tak neměl co do úst. Konečně si našel práci u jednoho sedláka. Ten ho poslal na pole pást vepře.

Byl by se rád dosyta najedl alespoň sladkých lusků, kterými krmili vepře, ale nikdo mu nic nedal. A tak šel do sebe a uvažoval: ‚Dělníci mého otce mají jídla více, než mohou spotřebovat, a já tu umírám hlady. Půjdu za ním a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě a dobře vím, že si nezasloužím, abys mne ještě nazýval svým synem. Najmi mne, prosím, jako dělníka.‘  A tak se vydal na cestu k domovu. 

Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.  ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti Bohu a

proti tobě, nejsem hoden, abych byl ještě tvým synem.‘ Ale otec nařídil služebníkům: ‚Rychle přineste nejlepší šaty, navlékněte mu synovský prsten a obujte ho! Poražte vykrmené tele a připravte hostinu. Oslavíme společně návrat mého syna. 

Vždyť je to, jako by umřel, a zase oživl. Byl ztracen, a je nalezen.‘ A tak oslavovali jeho návrat… 

Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny. Zavolal si jednoho sluhu a zeptal se, co se děje. Sluha řekl: ‚Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv.‘ Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu. Ale syn mu vyčítal: ‚Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě poslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. A teď, když se vrátil tenhle tvůj synáček, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu.‘

‚Hochu,‘ řekl otec, ‚my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje.  Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen.‘ “

Množství informací, které k nám každý den proudí je obrovské. Pořád jsme vystaveni vnitřnímu boji, abychom přemýšleli a slepě nenásledovali to, co jsme někde viděli nebo slyšeli.

Bible nám nabízí pomocnou ruku - dává nám návody, jak se v určitých situacích zachovat. A to i v těch momentech, kdy už jsme z přemíry informací a negativismu frustrovaní.

Filipským 4, 4 - 9

Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko. O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte. Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Jan 14, 21

Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.

Filipským 4, 11-13

Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.

Korintským 15, 1-4

Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně). Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem

Galatským 1, 11-12

Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, není z člověka. Nemám je převzaté ani naučené od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.

Filipským 1, 29-30

Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. Svádíte stejný boj, jaký jste viděli u mě, a jak slyšíte, vedu jej i nadále.

Filipským 3, 17-19

Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru. Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci.

Pamatuješ si na nějakou dobrou zprávu, kterou jsi v životě dostal/a? Co to s tebou dělá, když se dozvíš něco skvělého?

V Bibli je napsané, že evangelium je dobrá zpráva. Dokážeme to tak vnímat i dnes? Je pro nás křesťanství opravdu dobrou zprávou nebo je to jen výčet dalších "měl/a bych"?

Jak to tedy dnes je?

Gen 1:26

Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“

Gen 4:6

Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? 7 Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“

Mk 1:14

Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: 15 „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“

V Matoušově evangeliu je zapsané známé Ježíšovo Kázání na hoře. Úplně na začátku jsou zapsané Ježíšovy výroky, které církev nazvala Blahoslavenství.

V nové sérii se podíváme na to, co vlastně Blahoslavenství jsou, proč tam jsou zapsané a jak je máme chápat.

Dnes se podíváme na první z nich - Blaze chudým v duchu.

Matouš 5, 1 - 3

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, začal je učit:

„Blaze chudým v duchu,

neboť jim patří nebeské království.

Čtvrtý díl ze seriálu Ježíšových zázraků z Janova evangelia - nasycení 5000.

Dnes mluvíme o zázraku s velkým významem, protože jako jediný ze sedmi zázraků (v Janově evangeliu) je zapsaný ve všech čtyřech evangeliích.

Co je na tomto zázraku tak vyjímečné? Co tak nadchlo pisatele všech čtyř evangelií?

 Jan 6:

1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.

2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.

3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.

4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.

5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"

6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.

7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."

8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:

9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"

10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.

11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.

12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"

13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.

14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.

27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“

28 Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“

29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“

30 Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?

31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“

32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.

33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

34 Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“

35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“.

Třetí díl ze seriálu Ježíšových zázraků z Janova evangelia - uzdravení syna královského služebníka.

V tomto příběhu je také důležité, kdo uvěří v Ježíše a v zázraky. Setkáváme se zde s větou, že prorok nemá vážnost ve své vlasti. Na jaké straně stojíme my? Potřebujeme zázraky abychom uvěřili? Nebo věříme navzdory?

Jan 4,43-54

 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.

Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti.

Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.

Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.

Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který byl už blízek smrti.

Ježíš mu odpověděl: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“

Královský služebník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“

Ježíš mu odpověděl: „Vrať se domů, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: „Tvůj syn žije.“

Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: „Včera hodinu po poledni mu přestala horečka.“

Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i všichni v jeho domě. –

Toto druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

Máte rádi podobenství? Jsou to příběhy, které Ježíš povídal, aby dál rozvinul myšlenku, kterou chtěl říct. Podobenství je styl příběhu, kde je ale myšlenka skryta a ne vždy je jednoduché na ni přijít. A to vlastně říká i Ježíš.

V tomto kázání se Bedřich zamýšlí nad třemi z nich.

Jak je můžeme dnes pochopit a co si z nich můžeme vzít do našeho života?

Mt 13:24 - 33

Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“

Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“

Evangelizace. Činnost, která je obecně málo oblíbená jak u křesťanů, tak u nekřesťanů. Ale my, jako křeštané, jsme povolaní k tomu, abychom přemýšleli nad tím, jak lidem představit Boha.

Misie je taková čočka, skrze kterou se chceme dívat na celou církev. S touto čočkou chceme žít a jednat.

Jakým způsobem ale představujeme Boha lidem kolem nás?

Mt 28: 16

Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali. 18 Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“

Sk 9

“Církve po celém Judsku, Galileji i Samaří pak zakoušely klid a sílily; žily v Hospodinově bázni a povzbuzovány Duchem svatým se rozrůstaly."

Slogan našeho společenství je "Víra pro život jaký je". Není to poprvé, co tento slogan slyšíme. A někdy můžeme mít pocit, jestli v konkurenci těch, kteří tento slogan používají, uspějeme. Opravdu si stojíme za tím, co nabízíme? Co to pro nás znamená v praxi? Co nabízíme lidem kolem nás, když říkáme, že nabízíme víru pro život jaký je?

Nabízíme víru na míru? Učíme se od toho Nejlepšího?

Matouš 16, 15 - 18

Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“  Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 

Jan 4, 5 - 20

Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ – Jeho učedníci odešli předtím do města, aby nakoupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají. Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.  Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ 21  Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22  Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. 23  Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. 24  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ 25  Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ 26  Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ 39  Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ 40  Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41  A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. 42  Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“  

Bedřich v neděli otevřel téma: na co nám vlastně je křesťanství.

Každý se dnes ptá po smyslu toho, co dělá a toho, čemu věří. V dnešní době existuje mnoho self care cest a některé do svého know how zahrnuli i duchovní oblasti. Tak proč zrovna křesťanství?

V čem je tak jiné? Co to pro nás znamená?

Jan 20:20-23

20 Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána.

21 „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“

22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.

David Vávra v neděli pokračoval v sérii “Identity 2.0” o tom, kým se jako křesťané stáváme. Další identitou jsou “studenti”. Mnozí už mají školní léta za sebou a strávili ve škole spoustu let. Proč je důležité stát se studentem, nehledě na náš věk? A co se vlastně chceme (na)učit?

Efezským 4:10-1610 Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. 11 To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – 12 pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, 13 abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.14 Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. 15 Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. 16 Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.