Česká republika, i když se to podle výsledků našich voleb na první pohled nezdá, zažila jeden z nejlepších roků tohoto století. Máme jeden z nejnižších deficitů veřejných financí v Evropě, nižší než naši němečtí a rakouští sousedé. K tomu máme i jeden z nejvyšších růstů ekonomiky, který neohrozila americká cla, ani ruská agrese proti Ukrajině, ani relativně vysoké ceny energií, byť ty se snižují.

Závěr roku 2025 vypadal přesně tak, jako celý jeho průběh, alespoň ve světě technologického byznysu a umělé inteligence. OpenAI a další průkopníci rozvoje AI se předháněli, kdo posune pomyslné hranice dál a představí výkonnější model. Ty přitom v některých ohledech začínají naplňovat obavy z toho, že lidé kvůli nim nerozliší fikci od reality.

Možná byste to před rokem nečekali, ale žádná kauza nedefinuje návrat Donalda Trumpa do Bílého domu tak výstižně, jako boj o zveřejnění dokumentů týkajících se zločinů, smrti a vazeb finančníka a sexuálního predátora Jeffreyho Epsteina. V posledních týdnech sice začínají díky přičinění Kongresu spatřovat světlo světa, ale i to je typicky trumpovský chaos.

Trumpův Bílý dům se topí v epsteinovském chaosu. Vlastním přičiněním. Česko je dál nejlepší ve Visegrádu. Polsko totiž jede na doping obřího dluhu. AI v roce 2025. Dárek. Život v nájmu jako jedna z cest k chudobě. O ekonomické stabilitě domácností výrazně rozhodují náklady na bydlení. Politici si systemizaci pletou s personálními a ideologickými čistkami

„Byl to dobrý rok, a tak vzdejme hold těm, kteří vyvedli tuto zemi z bouří neklidu a krizí do slunečního dne,“ psalo o Vánocích roku 1971, tři roky po okupaci Československa, Rudé právo. A podobné jásání bylo možné číst a poslouchat i z rozhlasu a televize poté, co musely média opustit tisíce svobodomyslných redaktorů, editorů, ale i technického a pomocného personálu. Přesný počet lidí není znám, většina záznamů z prověrkových komisí byla skartována.

Evropská unie na začátku letošního roku určitě tušila, že ji s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu nečeká mnoho dobrého. Zdaleka si však nepředstavovala, jak zlé to bude. Však také evropským politikům trvalo řadu měsíců, než jim došlo, že záplava hnoje, která se na ně vyhrnula ze Spojených států, nebyla jen náhoda nebo nehoda, ale setrvalý stav. Realita.

Palestinská samospráva bude mít nového korunního prince. Prezident Mahmúd Abbás za svého nástupce označil Husajna al-Šajcha. Je tedy možné, že právě on bude tím představitelem, který povede Palestince k samostatnosti. Příliš mnoho věcí ale zůstává nejasných.

Politici si systemizaci pletou s personálními a ideologickými čistkami. Mahmúd Abbás jmenoval nástupce. Evropa má za sebou rok tápání, jaký se nesmí opakovat. I takové byly Vánoce. Chodit po vodě jako Ježíš Kristus

Když se eufemisticky hovoří o optimalizaci daní, nezřídka se za ní skrývá snaha daňovou povinnost obejít. Podobně se to má se systemizací státní správy. Za vznešeným výrazem najdeme rušení míst a propouštění. To by samo o sobě nemusel být problém, záleží však na tom, kdo a proč ztratí práci a zda tím erár něco získá.

Polský prezident Karol Nawrocki je ve funkci už přes čtyři měsíce a dosud si nenašel čas na cestu na Ukrajinu. Navštívil už třináct zemí, začal hned v USA, vzápětí jel do Říma a do Vatikánu i ke všem sousedům. Na Ukrajinu ale nikoli. To je výrazný diplomatický truc. Bývá přeci zvykem, že nově zvolený politik se jede představit, nikoli naopak.

Platforma pro sociální bydlení vydala ve spolupráci s AMO, Sdružením nájemníků, PAQ Research a Ostravskou univerzitou rozsáhlou publikaci, která nastiňuje možné cesty ven z krize bydlení. Publikace „Řešení krize bydlení existují“ staví základní argument na tom, že česká krize bydlení není jen nějaký náhodný ekonomický jev, který sám od sebe časem pomine, ale strukturální problém.

K tradičním symbolům české země, jako je svatováclavská koruna, královské žezlo a královské jablko se zcela zjevně řadí i tiché víno. Jinak se totiž nedá vysvětlit, proč s ním každá vláda zachází, jako by šlo o národní klenot nedozírné hodnoty, jehož sláva hvězd se dotýká, a hlavně se jej nedotýkají daňová omezení.

S koncem roku jako vždy nadešla chvíle a čas dokonale zrežírovaného televizního vystoupení ruského prezidenta před národem. Během pořadu „Přímá linka“ Vladimir Putin jako vždy několik hodin odpovídá na vybrané dotazy, které v moskevském sále i mimo něj pokládají občané, ale také domácí i zahraniční novináři.

Ministryně financí mluví o vyšším rozpočtovém schodku, než povoluje zákon. Tiché víno, svatý grál české politiky. Život v nájmu jako jedna z cest k chudobě. O ekonomické stabilitě domácností výrazně rozhodují náklady na bydlení. Jak číst Putinovy odpovědi na dotazy. Když polský prezident odmítl jet do Kyjeva, přijel Zelenskyj do Varšavy. Ložisák k Vánocům

Ministryně financí Alena Schillerová opakovaně kritizovala svého předchůdce Zbyňka Stanjuru, že jeho rozpočty nejsou transparentní, reálné a poctivé. Využívala přitom často argumenty nezávislé Národní rozpočtové rady a její kritika byla zpravidla věcně přesná a politicky na místě. Teď má příležitost ukázat, že ani pod tlakem okolností nespadne do stejné pasti.

„Prosím, pokud je to tak, potom panu Zůnovi domluvte, aby neříkal takové věci, protože bych taky mohla dostat infarkt, a to nechci,“ napsala na sociální síť jistá volička SPD předsedovi Okamurovi, poté, co on i jeho zástupce Radim Fiala počali během víkendu vehementně krotit vlnu rozčílených reakcí skalních příznivců hnutí na páteční vystoupení ministra obrany.

Před volbami se hojně řešila otázka, zda, v případě, že se dostane k moci sestava vedená hnutím ANO, bude z toho mít radost Putinovo Rusko. Andrej Babiš tvrdil, že je to zlovolný nesmysl, strany bývalé vlády naopak na hrozbě únosu Česka na Východ stavěly volební kampaň.

Začíná být obtížné najít nějakého člena kabinetu Donalda Trumpa, který nemá nějaký průšvih. Není to žádné překvapení. Už nominační cirkus po loňských prezidentských volbách jasně ukazoval, že na klíčových ministerstvech skončí eufemisticky řečeno nekonvenční osobnosti. Ale tak o tom u nás v Česku víme svoje… O to podnětnější může být to, když se podíváme, jak se v USA mají věci rok poté.

Není pochyb o tom, že koncem týdne se v Bruselu odehrál summit Evropské unie, který byl za dlouhou dobu skutečně jedním z nejvýznamnějších. A třeba podle bruselského zpravodaje německého listu Die Welt „Evropané na tomto summitu ukázali, že jsou rozhádaní a slabí v rozhodování.“

Nastoupili Češi cestu do ruské náruče? Okamura se pustil do "svého" ministra obrany. V Trumpově Bílém domě je čím dál více prasklin. Jak kroky Babišovy vlády nahrávají Rusku