Lidé mají rádi ovoce, a tak vysadili sady. Postupně se rozvinuly minimálně dva různé přístupy. Hodně intenzivní sady vypadají spíš jako vinice. Jsou v nich zakrslé jabloně navázané na dráty – dají se mechanicky ošetřovat i sklízet. Často jsou z přírody vydělené ochrannými sítěmi. Pak jsou tu ale extenzivní sady, které kromě ovoce poskytují ekosystémové služby podobné v krajině už dost vzácným světlým lesům.

Režisér Tomáš Elšík natočil film Při zemi o přírodě a citlivosti. Hlavními postavami jsou psovodka České společnosti ornitologické Klára Hlubocká a revitalizátor říční krajiny Pavel Pokorný. Zatímco Pavel se zamiloval do rašelinišť a mokřadních ekosystémů, které spolu s kolegy a přáteli obnovují, Klára běhá se svými psy po české krajině a společně hledají karbofuranem otrávené návnady, které krutým a bolestivým způsobem zabíjejí dravce.

Několik stovek českých vědkyň a vědců poslalo otevřený dopis Andreji Babišovi (ANO) a prezidentu Pavlovi, aby byla v příští vládě pozice šéfa rezortu životního prostředí obsazena kompetentní osobou. Za záchranu ministerstva životního prostředí se sešlo 19. 10. na pražském Hradčanském náměstí několik tisíc lidí. Lidé se bojí obsazení místa kandidátem Motoristů Petrem Macinkou, který prohlásil, že pod jeho vedením „by asi chvíli tekla zelená krev“.

Dekolonizace, veřejný prostor, citlivost – to byly témata výstavy Radical Tenderness v Galerii Rudolfinum kolumbijského umělce usazeného v Paříži Ivána Argote. Radikální něha je něco, s čím se dokáže ztotožnit i podcast Podhoubí, a tak vznikl živý díl přímo v interiéru výstavy. Pozvání přijala umělecká výzkumnice a kurátorka Sára Märc a environmentální antropolog Jakub Kvizda.

Lidé si běžně staví domy v krajině tak, jako by přiletěly z vesmíru – syntetické materiály, stavby na klíč, anglický trávník a betonový plot. Měkotovi na to jdou opačně. Našli opuštěné místo v krajině, kterému postupně vdechují nový život. Začali ve stanu, pak s dětmi v maringotce, teď jsou v malém slaměném domku bez připojení k inženýrským sítím. Dům jako by vyrůstal přímo z ducha místa. Hospodařením obnovují kdysi kulturní krajinu.

Jáma je velká zahrada s domem, je to sad s maringotkami, je to louka ve městě a taky komunitní prostor, kde spolu bydlí deset lidí. Sdílí spolu potraviny ve velkých baleních, vybavenou dílnu, záhony se zeleninou, ale i koupelnu nebo prádelnu. Výhodou je rozdělení nákladů na nájem a taky blízkost přírody – ale není to pro každého. Sebeorganizace takového počtu lidí vyžaduje kromě sociální zdatnosti i pokročilé vedení komunikace.

„Je to jako kdybych žil i nežil ve městě,“ shrnuje zkušenost z bydlení v zahradním domku umělec Epos 257, který zkoumá veřejný prostor, sociální témata a testuje limity města. Do zahradního domku ho příznačně dovedl zájem o lidi bez domova. Snažil se najít bydlení ženě, která o něj přišla. Nakonec našel příbytek sobě.

Startuje série Off-grid, ve které sledujeme originální přístupy k bydlení a s nimi spojené motivace. Bydlení v Česku je obzvláště pro mladé lidi stále nedostupnější, a tak se množí různé alternativy. Jaké to je žít v maringotce, ve stanu, v zahradním domku nebo v energeticky soběstačném domě? Nedostupnost je ovšem jen jedním z faktorů, naši hrdinové často spojili originální způsob bydlení se specifickým životním stylem.

Podle průzkumů ze Spojených států tráví americké děti v přírodě průměrně méně času než lidé ve vazbě, kteří mají alespoň povinné vycházky. Interiér ale nedokáže přirozené stimuly z přírodního prostředí nahradit. Nedostatek přírody vede k mnoha komplikacím, jako jsou úzkosti, depresivní stavy, snížená imunita nebo větší sklony k obezitě. Přitom fyziologické reakce těla na procházku v přírodě lze zaznamenat už po pár desítkách minut.

Z kolébky civilizací jedno z nejdepresivnějších míst na Blízkém východě. Tak popisuje některá území Iráku skučící pod náporem změn klimatu cestovatelka a spisovatelka Lenka Hrabalová. Někdejší zemědělský ráj mezi řekami Eufrat a Tigris trpí nedostatkem vody pro zavlažování polí, vysokou salinitou na jihu Iráku, ale i úmornými vedry a prašností, které vedou k vybíjení stád a stěhování z rurálních oblastí na nuzné okraje městských aglomerací.

Škola nás naučila jednu důležitou věc, a tou je dát si prázdniny. V létě se dá zapomenout na práci, ale třeba i na environmentální úzkost. Podle Rozárie je létání relativně malým zdrojem emisí skleníkových plynů, ale létá jen ta nejprivilegovanější vrstva společnosti, takže na osobní úrovni je to naopak velká porce uhlíkové stopy. Proto Spory zpomalují na mód české léto a slow turismus.

Při příjezdu na Horňácko člověka upoutají úzké dlouhé záhumenky v blízkosti obcí, na kterých se pěstuje modré ovoce, pšenice, zelenina, nebo pase dobytek. Fragment dřívější pestré krajiny včetně vlastnických vztahů tu zůstal zachován, podobně jako tisíce písní tradiční lidové kultury. Druhově extrémně pestré louky se pak táhnou z okolí obcí až na vrcholky Bílých Karpat.

Svět naturálních vín má své obhájce i hatery. Pojďme ale chvíli neřešit, co je ve skleničce a zaměřme se na to, jak vypadá réva v krajině a jestli ve vinohradu přežije i něco jiného než hrozen. Vinařství Plenér má vinice rozprostřené v okolí Pálavy. S vinařkou Dominikou Černohorskou se toulal Ondřej Šebestík po vinohradu u obce Úvaly mezi Valticemi a Mikulovem. Jak vypadá její verze přírodě blízkého vinohradnictví?

Vínečko a idyla jak na Jadranu, tak se na první pohled jeví Pálava. Na 83 km2 CHKO Pálava najdeme teplomilné stepy na strmých vápencových svazích, fragmenty lužního lesa, slanisko nebo šípákové doubravy. Do takto bohaté struktury biotopů s řadou vzácných druhů vstupuje vinařství a turismus. Jak vidí tuhle fascinující krajinu ochránce přírody?

Woodcraft je hnutí, učení i životní styl. Je to celoživotní průprava, která vede člověka k všeobecnému rozvoji, zdatnosti, ohledu ke komunitě a citlivosti k přírodě. Zakladatelem woodcraftu je skotský hlasatel moderního návratu k přírodě působící většinu života v Kanadě a USA Ernest Thompson Seton. Napsal několik zásadních knih, jako Dva divoši, Kniha lesní moudrosti nebo Svitek březové kůry, který je jakousi základní woodcrafterskou příručkou.

Petřín je překvapivým ostrovem biodiverzity přímo v srdci Prahy. Ve starém sadu žijí špačci, v pozůstatku pralesního porostu zase plch velký nebo náš největší brouk roháč obecný. S Rozárií a Prokopem jsme rozbalili deku, mikrofony, nahrávací zařízení a v zástinu velikého jasanu rozebrali environmentální aspekty života ve městě.

Jan Albert Šturma zná pražskou přírodu jako málokdo. Před pár lety se mu podařilo projít městskou krajinu po vnitřních periferiích, aniž by byl spatřen. Umí přespat v křoví a ve vrstevnaté krajině čte jako v knize. Praha je jeho očima mozaikou biotopů, okraj odstavného parkoviště ekoton. Tam všude žijí organismy, pro které je volná městská nika příležitost zkusit štěstí a někdy i limity své přizpůsobivosti.

Město je nejlepší vynález na světě. To je věta, kterou řekl harvardský ekonom Edward Glaeser. Lidé ve městě se dožívají vyššího věku, dosahují vyššího vzdělání i příjmů a jsou zdravější díky dostupnosti zdravotní péče. To neznamená automaticky, že jsou šťastnější, ale mají k tomu lepší předpoklady. Vyšší sociální intenzita města znamená větší schopnost inovovat. Současné město potřebuje vodu, zeleň a pestrou paletu funkcí v dochozí vzdálenosti.

Spolek AutoMat uspořádal letos 1. června na Den dětí další Světovou cyklojízdu. Nesla se v duchu bezpečnosti pohybu po Praze i pro ty nejkřehčí z nás. Zhruba 700 cyklistek a cyklistů včetně dětí projelo kromě jiných míst i zónou ticha na křižovatce u Edenu, kde loni na podzim zemřela čerstvá absolventka DAMU Aňa Dobiášová pod koly nákladního automobilu. O bezpečnosti městské dopravy byla následná debata v Kampusu Hybernská.

I průmyslová země jako je Česká republika může fungovat výhradně z obnovitelných zdrojů energie. Je k tomu potřeba lepší management sítí, dostatečná akumulační kapacita, ale i chytré řízení spotřeby. Naopak význam jaderné energetiky by měl postupně slábnout. Je to sice nízkoemisní zdroj, ale s vysokými environmentálními náklady a značnou společenskou a bezpečnostní zátěží. Takhle jednoznačně vidí vývoj v energetice Milan Smrž.