Bylo to jak s tím pověstným sněžným mužem: všichni o něm mluvili, ale nikdo ho neviděl. Tak to vypadalo, když se Státní bezpečnost pokoušela vypátrat na Západě Velena Fanderlika, jednoho z předních činovníků československého skautingu. Po 15 letech to estébáci vzdali. Tušili, že Fanderlik žije v Kanadě, ale na pomyslné „chycení kočky za ocas“ je to přeci jen velká země. (Pořad vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v březnu 2020.)

Jsou muzikanti, pro které hudební byznys není tím, o čem by snili. Když je jejich mise vyčerpána, s klidem hudební scénu opustí. Je to případ amerického hudebníka, který si říkal Captain Beefheart. Ve speciálu Portrétů o hudebních rebelech o něm a o jeho tvorbě hovoří hudební publicista Petr Dorůžka.

Gil Scott-Heron byl angažovaným bojovníkem za lidská práva, kritikem apartheidu i zbrojení. Ale také bohémem, kterého závislosti přivedly do vězení a k HIV pozitivitě. Ve speciálu Portrétů o hudebních rebelech o něm hovoří publicista Karel Veselý.

Bývá vzácné stát se synonymem pro určitý hudební směr, ale jemu se to podařilo: „Když chcete mluvit o heavy metalu, tak v prvé řadě jsou to Ozzy Osbourne a Black Sabbath. Všichni ostatní jsou až poté,“ řekl někdejší frontman losangeleské hardcoreové kapely Black Flag Henry Rollins. Více o Ozzy Osbournovi řekne ve speciálu Portrétů o hudebních rebelech Štěpán Šanda.

Říkali mu „americký Mozart“ nebo „kalifornský Beethoven“: Brian Wilson, jeden ze zakladatelů legendární skupiny The Beach Boys. Dnes je považován za jednoho z nejvlivnějších studiových skladatelů na světě. Ve speciálu Portrétů o hudebních rebelech o něm a o jeho tvorbě mluví hudební publicista Petr Dorůžka.

Když dva dělají totéž, nebývá to většinou totéž. Dlouhá léta vládli Iberskému poloostrovu dva diktátoři: ve Španělsku Franco, v Portugalsku Salazar. Autoritářské systémy v jejich zemích byly zásadně odlišné. Měli něco společného? Téma pro speciál Portrétů věnovaný diktátorům a pro historika Jana Adamce.

Někdejší partyzánský lídr Daniel Ortega, který stál v čele Nikaraguy už koncem 80. let, je nyní prezidentem od ledna 2007. V roce 2021 byl zvolen na svůj pátý mandát v řadě, protože omezení počtu funkčních období v roce 2014 zrušil parlament, v němž má většinu Ortegova strana.

Víme už vše o listopadu 1989 a detailech pádu komunistické moci? Historikové se shodují, že známe průběh klíčových událostí a jejich výsledek, „jemná mechanika“ některých procesů nebyla ale dodnes zcela objasněna.

Venezuelský prezident Hugo Chávez patřil k nejkontroverznějším postavám světové politiky posledních let. Ve své zemi měl tento levicový populista s diktátorskými sklony, ohánějící se odkazem Simona Bolívara, mnoho příznivců. Když zemřel, jeho rakev vyprovázely statisíce Venezuelanů.

Stejně jako další jihoamerické země zažila Argentina mnoho vojenských režimů. Nejdelší a nejhrůznější z nich začal v březnu 1976. Generál Videla tehdy svrhl vládu prezidentky Perónové a s vojenskou juntou se postavil do čela země. Následovalo sedm let vlády, která tvrdě pronásledovala své odpůrce. V Argentině zmizelo až 30 tisíc osob. Isabel Perónovou a Jorgeho Videlu připomene ve speciálu Portrétů věnovaném diktátorům historik Jan Adamec.

Skvělá herečka a odvážná žena Vlasta Chramostová a kameraman Stanislav Milota, „frajer ze Žižkova, který se nedal koupit“. Manželský pár, který odmítl Husákovu normalizaci i za cenu ztráty dvaceti let umělecké práce.

Jaroslav Dietl a Jiří Křižan. Dva scénáristé, dva rozdílné přístupy k tomu, jak přežít 70. léta minulého století. Tvrdý promoskevský kurz nejvyššího komunistického představitele Gustáva Husáka nenabízel příliš možností, jak uhnout. Novému režimu, pro který se dodnes používá Husákův výraz normalizace, museli umělci prostě přitakat. A naučit se v něm kličkovat.

O Otakaru Vávrovi se později říkalo, že točil „za všech režimů“. Už za protektorátu měl našlápnuto k slibné kariéře. Svou cestu, jak točit i za války, si našel také Martin Frič. Sice stál za jedním z nejodvážnějších protinacistických předválečných filmů, nakonec ale podepsal smlouvu s německou společností a režíroval apolitické komedie. Frič a Vávra ukazují jednu z mnoha cest, jak českoslovenští filmaři vyjednávali s totalitou.

Joe Frazier (1944–2011) byl jedním z nejlepších boxerů všech dob. Tak dobrým, že dokázal porazit i legendárního Muhammada Aliho. V říjnu 1975 ve slavném souboji v Manile na Filipínách, kterému se dodnes přezdívá Thrilla in Manila, se mu to ale nepodařilo. Oba excelentní boxeři se tam ocitli na pokraji smrti.

Jako Thrilla in Manila vstoupil do dějin boxu souboj Muhammada Aliho a Joea Fraziera z roku 1975 o titul mistra světa. Byl to poslední ze tří vzájemných soubojů těchto legend. Ali i Frazier mohli být 1. října 1975 rádi, že přežili. Tomuto souboji i oběma jeho aktérům je věnován dvoudílný speciál Portrétů.

Černohorský narkobaron Darko Šarič vydělával miliardu dolarů ročně dovozem kokainu z Jižní Ameriky. Co přesně vynášelo další miliony dolarů Sergeji Michajlovovi, ruskému „podnikateli“, který souvislost s organizovaným zločinem popírá, se neví dodnes. Příběh obou bossů přibližuje v Portrétech historik Jan Adamec.

Pentito. Obyčejné italské označení pro kajícníka. Od 80. let má ale další význam: označuje mafiány, kteří se – z mnoha různých důvodů – rozhodli porušit přísný zákon mafiánské mlčenlivosti omertà a promluvili před policií. Speciál Portrétů představí tři takové kajícníky: Tommasa Buscettu, Giovanniho Bruscu a Salvatore Contorna.

Salvatore Riina (1930–2017) byl už v devatenácti letech odsouzen za vraždu a na svobodu se v roce 1956 dostal, když vrcholila první válka o post šéfa sicilské mafie. Riina se v ní stal jedním ze tří nejmocnějších mužů. V čele sicilské mafie stál v 70. a 80. letech a na vrchol Cosa Nostry doslova provraždil. Jenže brutální násilí se mu stalo osudným: sami jeho lidé řekli dost. Jak se podařilo Riinu dopadnout? Nejen o tom hovoří v Portrétech historik Jan Adamec.

Před padesáti lety, 30. července 1975, se doslova propadl do země americký odborový předák Jimmy Hoffa. Zmizení muže, který byl napojen na mafiánské podsvětí, je jeden z nejznámějších nevyřešených případů v historii. Že by za Hoffovým zmizením byla mafie, vyšetřování FBI to ale nepotvrdilo. Více si poslechněte v Portrétech.

Původně následník rakousko-uherského trůnu, rakouský politik a publicista Otto von Habsburg-Lothringen se narodil 20. listopadu 1912 jako nejstarší syn tehdy ještě „jen“ arcivévody, ale jinak budoucího posledního rakouského císaře Karla I. a jeho ženy arcivévodkyně Zity Bourbonsko-Parmské. Po první světové válce byl z Rakouska vyhnán, aby mu nakonec uspořádali pompézní pohřeb, který měl charakter státní záležitosti.