Autorka: Natálie BulvasováV posledním Průvodci tancem roku 2025 přinášíme přehled aktuálního dění na české taneční, pohybové a novocirkusové scéně. Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlíží za novým projektem Baletu Národního divadla Brno 3 s názvem Masters, který otevírá téma tvorby pro zralé interprety, a za premiérou inscenace DVACETjedna Miřenky Čechové, která propůjčila své tělo dvaceti režisérkám, aby v krátkých fragmentech ztvárnily zkušenosti žen-umělkyň.Za nový cirkus připomeneme kabaret Armagedon: Poslední derniéra souboru Losers Cirque Company, a za drag scénu inscenaci Fallen Olymp platformy PiNKBUS. Ta otevřela na webu Tanečních aktualit kritický dialog mezi dvěma autorkami, což poukázalo na možnosti vícehlasého čtení jednoho díla a naznačilo nový směr kritické reflexe.Zazní také vzpomínka na právě zesnulého nizozemského choreografa Hanse van Manena a informace o jmenování Adama Halaše novým děkanem Hudební a taneční fakulty AMU. Hlavním tématem epizody je 30. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. O jeho významu pro českou taneční scénu, konkrétních inscenacích i Kulturní stanici Galaxie, kde po dobu čtyř měsíců probíhal, hovoří režisérka a publicistka Hana Strejčková. Epizodu si můžete poslechnout na našem webu i ve všech podcastových aplikacích.

Autor: Josef BartošLouskáček ruského choreografa Lva Ivanova z roku 1892 se stal fenoménem, který každoročně během adventního období láká do divadel početné publikum. Jedná se totiž o jediný baletní titulem s vánoční tematikou, a proto je mnohdy ideální volbou pro rodiny s dětmi. Adéla Pollertová, bývalá sólistka Hamburg Ballett a Baletu Národního divadla a hostka našeho dnešního dílu podcastu Průvodce tancem v souvislostech, kromě svátečního námětu zmiňuje, že důležitá je podle ní i ritualizace Vánoc, a právě Louskáček se stal její součástí. „Je to něco, co na Vánoce lidé chtějí. Louskáček je fenomén i proto, že jeho příběh není tak komplikovaný a pochopí ho úplně každý.” dodává Pollertová.Taneční historička, kritička a pedagožka Katedry tance pražské HAMU Zuzana Rafajová však vzápětí upozorňuje, že Louskáček ani zdaleka nebyl fenoménem vždy. „V žádném případě to nevypadalo, že z něj bude taková bomba, jaká je dnes. Před 140 lety by to asi nikoho ani nenapadlo.“ Dobové kritiky tehdejší novince vyčítaly téměř vše, zejména choreografii a prostou dějovou linku. Naopak jejich autoři vyzdvihovali interpretační výkony a hudbu Petra Iljiče Čajkovského. Víme ale, že ani on nebyl z tématu Louskáčka nadšen. Navíc ho postihla rodinná tragédie; v období příprav mu zemřela sestra, a proto měl balet premiéru až v prosinci 1892, jak dodává Rafajová.Louskáček se dočkal svého uvedení mimo Rusko až v roce 1908. Zajímavostí je, že si jej vybral tehdejší šéf Baletu Národního divadla v Praze Achille Viscusi a uvedl ho na jevišti naší první scény spolu se slavnou hostující primabalerínou Tamarou Karsavinou. Ke své slávě se ale Louskáček přiblížil v polovině 20. století, kdy jej pro soubor New York City Ballet inscenoval a následně nechal zfilmovat George Balanchine. Pollertová přitakává: „Amerika z Louskáčka udělala show a Evropa se pak inspirovala v tom, že by to mohl být dobrý kasaštyk.“ Proč je podle našich hostek Louskáček kýčem a verzi jakého choreografa či choreografky by rády viděly? Jaký nástroj musí nutně soubor do svých orchestrů zařídit, aby Louskáčka mohl hrát? A je Louskáček technicky náročný, nebo se naopak dá oproti jiným baletním titulům zvládat levou zadní? O tom si můžete poslechnout v podcastových aplikacích nebo po přihlášení na našem webu.

Autorka: Natálie BulvasováPrvní prosincové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší přehled premiér a projektů, které obohatily českou taneční scénu na sklonku podzimu. Nový díl se věnuje jak klasickým titulům, tak experimentálním formám a doplní jej téma práce se seniorskými interpretkami a interprety.Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlédne za plzeňskou La Bayadère Michala Štípy, kde se podle recenze Lucie Dercsényi potkává vizuální opulence s nedotaženým nastudováním. Podíváme se také na dojemnou a hravou inscenaci V parku Radima Vizváryho pro Laternu magiku, která citlivě pracuje s tématem stárnutí a tělesné paměti. Nechybí experimentální performance All Is Good in Heaven souboru Farma v jeskyni propojená s výstavou Davida Lynche v pražském DOXu, ani autorská inscenace žongléra Aleše Hrdličky Orbiting Zero budující černobílý vesmír plný kruhů, gravitace a iluzionistiky. Připomeneme odchod významné osobnosti české baletní scény Hany Machové-Jureczkové a v závěru se zastavíme u festivalu Bread & Dance, který letos ovlivnily i změny na České taneční platformě.Hlavním fokusem epizody, jenž navazuje na Vizváryho inscenaci V parku, je zapojení tanečnic a tanečníků v seniorském věku do pohybové tvorby. V rozhovoru téma rozvede choreografka Ester Trčková na základě svých poznatků z tvorby inscenace Entropie. Představí, jaké jsou limity i potenciál starších těl na jevišti a co může mezigenerační setkávání taneční tvorbě přinést. Díl je již k poslechu ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie BulvasováDruhé listopadové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem se nese v duchu oslav. Redaktorka Natálie Bulvasová přináší přehled událostí, které v uplynulých týdnech formovaly českou taneční scénu, od výročních titulů po novinky uvedené v Praze i v regionech. Soubor DEKKADANCERS oslavil své desáté výročí energickou a efektní inscenací Studio 54, která přenáší na scénu ARCHY+ legendární newyorský klub. Další z reflektovaných premiér je Frida Mariky Mikanové z libereckého Divadla F. X. Šaldy, která v choreografii propojuje neoklasiku, flamenco a mexický folklor. V pražském Studiu Hrdinů uvedl performer Jan Bárta svou konceptuální performanci HIT s filozofickým přesahem. Ohlédneme se také za stoletým výročím narození primabaleríny Maji Plisecké a v souvislosti s novým vedením Národního divadla Brno mluvíme i o budoucí vedoucí Baletu Darie Klimentové.Hlavním tématem epizody je padesáté výročí Pražského komorního baletu, které se proměnilo v oznámení o pozastavení činnosti. S šéfredaktorem Tanečních aktualit Josefem Bartošem rozebíráme, čím je soubor na české taneční scéně specifický, proč vůbec k pozastavení činnosti došlo a jak se projevuje jeho konzervativnost. Celý díl si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Clara ZangaPohybové divadlo a tanec si jen zřídka nacházejí cestu do mainstreamových médií. Tvůrkyním inscenace Kuchyňské porno z uskupení Nebojsy se to však povedlo, aniž by měly za zády zkušený komunikační tým. Jak se jim to podařilo? Které největší prohřešky tanečníci v komunikaci s médii dělají? A funguje lépe silné téma, nebo propojení se známými osobnostmi? V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o tom diskutovaly odbornice na kulturní PR Michaela Sikorová a členka uskupení Nebojsy Tereza Holubová. Impulsem k vytvoření inscenace Kuchyňské porno se stala kniha právničky a publicistky Šárky Homfray Proč jsme tak naštvané? – feministický text o každodenních stereotypech a nerovnostech. Možná i tím, že tvůrčí trio ve složení Tereza Holubová, Kristýna Štarhová a Bára Viceníková vycházelo z relativně známé publikace, se jim podařilo oslovit diváky a divačky, kteří běžně na pohybové divadlo nechodí. Úspěch inscenace podle Michaely Sikorové potvrzuje, že i alternativní umění může proniknout do širšího povědomí, pokud dokáže srozumitelně komunikovat své téma. „V dnešní době, kdy se kulturní rubriky slučují s lifestylovými, je klíčové stavět na silném tématu – ne nutně na známých jménech,“ vysvětluje. Kuchyňské porno tak díky propojení aktuálního společenského tématu, výrazné estetiky a přístupné formy zaujalo média i veřejnost a prodeje se zvyšují s každou reprízou. „Zjednodušit sdělení neznamená snižovat hodnotu díla. Naopak, někdy je nejtěžší být prostě srozumitelný,“ věří Holubová.

Autorka: Natálie BulvasováListopadové vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší přehled tanečních premiér, které na české taneční scéně rezonují. Redaktorka Natálie Bulvasová se ohlíží za dvěma velkými baletními událostmi uvedené v Národních divadlech, jimiž jsou brněnský Kafka od Markéty Pimek Habalové a pražský Liliom v choreografii Johna Neumeiera. Zazní také ohlédnutí za intimním sólem Smoke and Mirrors souboru 420PEOPLE, které v prostorách Studia Maiselovka propojuje současný tanec, světlo a flamenco.Připomeneme také čerstvé vítěze Cen Thálie 2025 v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo, v níž byli oceněni Romina Contreras a Federico Ievoli za své výkony v L’Histoire de Manon a Martin Talaga za drag performance v projektu PiNKBUS slovenský a žiadny iný. Cenu za Celoživotní mistrovství obdržela dlouholetá sólistka ostravského baletu Alice Kvasnicová.Ve druhé části se epizoda tematicky obrací k současné kulturní politice, jež je po parlamentních volbách aktuální. Herec Jiří Šimek v rubrice Úhel pohledu otevírá diskusi o statusu umělce a nutnosti větší angažovanosti kulturní obce. V závěrečném rozhovoru představí nové vydání Dance Context Journal jedna z jeho editorek Zuzana Rafajová. Letošní číslo publikace se zaměřuje na identity v tanci, a nejen o tom, proč je dnes podstatné téma identit otevírat, si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Jana Návratová V novém dílu podcastu Průvodce tancem v souvislostech popisuje těmito slovy choreografka a tanečnice Leona Qaša Kvasnicová pocit, který se jí zmocnil, když se k ní dostalo jedno video. Na záběrech probíhala zkouška choreografie, kterou kdysi nastudovala pro muzikál Děti ráje I. Jenže – ta scéna se zkoušela pro jiný muzikál… A nebylo to poprvé, kdy se „někdo“ pokusil neeticky využít Qašinu práci a „přivlastnit si její dítě“. Co v takové situaci dělat? Jak se k tomu postavit? Jít k soudu, nebo se pokusit domluvit? V našem podcastu choreografka popisuje několik dalších příkladů špatné praxe, s nimiž se v rámci muzikálové scény setkala, ale i to, jak se svá práva pokusila hájit. Rozhodla se o tom nemlčet a vy si teď můžete poslechnout, jak to celé dopadlo.Ve studiu jejímu vyprávění pozorně naslouchala také právnička Petra Žikovská, která se na oblast autorského práva specializuje. Zkušenosti, které Qaša sdílela, posloužily jako kazuistika, na níž Žikovská vysvětlila modality vztahu producenta a autora. Víte například, co je institut zaměstnaneckého díla a v čem jsou jeho výhody a nevýhody? A co je dobré udělat před tím, než se choreograf rozhodne vytvořit dílo pro nějakého zadavatele? Jak může ochránit svoje práva, a to i posmrtně? Proč je dobré nechat se jako autor zastupovat a v čem jsou ve Francii v oblasti autorského práva dál? To všechno se dozvíte v našem podcastu.

Autorka: Natálie BulvasováV posledním říjnovém vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem se s redaktorkou Natálií Bulvasovou ohlížíme za pražskými pohybovými premiérami, které tematizují ženské prožitky. Tři nové inscenace – Jen si to tu trochu… spolků Mind Move a CreWcollective, WASHAWAY pod záštitou Alica Minar & col. a Vlasta souboru Ultra-Minimal-Ballet – spojuje ženská zkušenost, která se odkrývá skrze výpovědi matek a umělkyň, dialog s přírodou nebo skutečný příběh ženy poznamenané válkou a osobními traumaty.Zazní také přehled nominací na Ceny Thálie 2025 v kategorii balet, tanec a pohybové divadlo, které letos oceňují výrazné výkony tanečnic a tanečníků Národního divadla v Praze i Brně, souborů DEKKADANCERS a Lenka Vagnerová & Company. Ocenění za celoživotní mistrovství letos získá Alice Kvasnicová. V podcastu připomeneme také osobnost Zdeňka Sudka, emeritního sólisty baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni, který zemřel ve věku 91 let.Tématem epizody je sociální a ekonomické postavení tanečníků a tanečnic v Česku, jemuž se ve svých textech pro Taneční aktuality věnovaly Tereza Holubová a Miřenka Čechová v rubrice Úhel pohledu. Publicista Roman Vašek v rozhovoru doplňuje širší kontext debaty a vysvětluje, proč je taneční profese stále prekarizovaná a jaké systémové změny by mohly situaci zlepšit. Celý díl si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autorka: Natálie BulvasováV prvním říjnovém vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem nabízí redaktorka Natálie Bulvasová přehled výrazných událostí začátku sezóny. V pražských premiérách se představily tři projekty. Cirk La Putyka otevřel sezónu inscenací St.art, v níž propojuje svět vrcholového sportu a performativního umění, Dočasná Company uvedla rituální Zatmění slunce věnované památce Natálie Podešvové a soubor Tantehorse v inscenaci Rukojmí otevírá téma domácího násilí skrze fyzický projev těla a dokumentární výpovědi.V podcastu zazní také informace o nultém ročníku Feet Forward Festivalu v Kulturní stanici Galaxie, který se zaměřuje na tvorbu pro nejmladší publikum, a o personálních změnách v čele Tanečního centra Praha – konzervatoře, jejímž novým ředitelem se stal Václav Janeček.Hlavním tématem epizody je budoucnost nově obsazovaného Ministerstva kultury. Taneční publicistka a odbornice na téma statusu umělce Jana Návratová v rozhovoru představuje, jaké výzvy stojí před novým ministrem či ministryní kultury a co by podpořilo další rozvoj současné taneční scény. Také o tom, že se snad České republice podaří vyhnout cestě ideologické kontroly umění, k níž za současné garnitury dochází na Slovensku, si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Autor: Josef BartošV těchto dnech (6.–11. října) probíhá nultý ročník festivalu Feet Forward, který se zaměřuje na tvorbu současného a pohybového divadla pro mladé publikum od jednoho roku do patnácti let. Jedná se o první akci svého druhu, jejíž program se skládá z děl českých souborů zaměřujících se na ty nejmladší generace: Eli a kol., Ostružina, tYhle a ZDRUHESTRANY. Proto jsme přizvali do podcastu Průvodce tancem v souvislostech jednu ze zakladatelek, Mirku Eliášovou, která nám prozradila pár informací o chystané premiéře Respekt a o debatách s teenagery: „Velmi se zrychluje vnímání toho, kdo je starší a kdo je mladší. Říkali nám, že si s o rok mladšími dětmi už nerozumí v tom jazyce, který používají. Velmi nás to překvapilo, protože ten rozdíl je pro nás minimální.“ A dodává: „V momentě, kdy jsme všichni on-line, tak jsme si všichni rovni.“Do studia jsme přizvali také autorku dětských představení, divadelní režisérku a dramaturgyni Hanu Strejčkovou, která mimo jiné navázala na Eliášovou a její slova doplnila vlastními zkušenostmi ze zahraničních festivalů: „Být offline je v současnosti i trochu in.“ Jako třetí se do diskuze zapojila Tereza Macurová, dětská psycholožka, se kterou jsme se bavili o širších vývojově-psychologických souvislostech, a také o tom, jak připravit nejmladší do divadla nebo jak mluvit s teenagery o zhlédnutých představeních. „Výzkumy ukazují, že čím víc možností vyjádření ukazujeme dětem, tím lepší se stávají v komunikaci.“ Probírali jsme také problémy s videohrami a digitálními přístroji, těžkou konkurencí umělecké tvorby: „Často se mě rodiče ptají, zda nemá jejich dítě ADHD nebo autismus, protože když mu dají tablet, tak si jich vůbec nevšímá. Já se jim snaží vysvětlit, že ani nemají šanci v téhle konkurenci odlákat jejich pozornost,“ uklidňuje Macurová starosti rodičů. V závěru jsme se ještě zamysleli nad tím, jak přilákat více dětí do divadel a Eliášová se Strejčkovou prozradily, zda si myslí, že by mělo vzniknout taneční představení na téma Minecraftu.

Autorka: Natálie Bulvasová V prvním vydání zpravodajského podcastu Tanečních aktualit Průvodce tancem přináší redaktorka Natálie Bulvasová ohlédnutí za prvním měsícem sezóny 2025/2026. Nové premiéry si na září připravily dva významné taneční soubory – 420PEOPLE a Lenka Vagnerová & Company. První se v inscenaci Sylvy Šafkové Moment in Time věnuje tématu relativity času, naopak choreografické duo Emilie Leriche a Pascal Marty se v inscenaci Your Ghosts, My Shadows ptá, co nás nutí zůstat a co opustit důvěrně známá místa.Otevřela se také nová Kulturní stanice Galaxie, proběhl festival MOVE Fest Ostrava a vzpomínáme i na osobnost tanečníka a pedagoga Jana Koldy, dlouholetého prvního sólisty baletu Národního divadla moravskoslezského, který 18. září zemřel ve věku 59 let.Hlavním tématem epizody je dění na Taneční konzervatoři Brno, kde Kristýnu Slezákovou ve funkci ředitelky po roce vystřídala Hana Litterová. Situaci v Brně v proběhlém školním roce probíráme s redaktorkou Klárou Huvarovou. O důvodech rezignace, rozdělení školy na dva tábory a dalších podrobnostech si můžete poslechnout ve zpravodajském přehledu, který najdete ve všech podcastových aplikacích. 

Autorka: Clara ZangaMůže být tanec skutečně nízkoprahový, komunitní a bezbariérový? Tanečnice, choreografka a pedagožka Barbora Látalová ukazuje už řadu let, že to jde. V minulosti adaptovala dvě své inscenace pro neslyšící a třináct let připravovala taneční hodiny pro romské děti a děti ze sociálně znevýhodněných rodin na žižkovské ZŠ Cimburkova. „Dávalo mi to velký smysl, byla radost s těmi dětmi pracovat,“ vzpomíná. Se Žižkovem je i nadále spjatá, nyní prostřednictvím centra Žižkostel, kde spolu s kolegyněmi provozuje dětský ateliér Ostružina. Ten zatím nízkoprahový není, hlavně kvůli grantovému financování projektu. Látalová si už v minulosti vyzkoušela, že pro práci s menšinou či znevýhodněnou skupinou je nutné spolupracovat s někým z dané komunity. Při hraní pro neslyšící tento princip již uplatnila, v práci se sociálně slabšími dětmi zatím ne. Spolu s kolegy však připravuje nový festival pro mladého diváka Feet Forward. „Myslíme i na to, komu všemu a jak jej zpřístupnit,“ říká. Festival, jehož nultý ročník se uskuteční začátkem října, nabídne také adaptace pro neslyšící. Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích. 

Autorka: Jana Návratová Poslední díl podcastové řady Tanec jako lék nás zavede do cirkusu. Ptáme se v něm: Jaká je souvislost mezi cirkusem a psychologií? Jak mohou cirkusové techniky komplexně prospívat zdraví? Může žonglování zastavit panickou ataku? A co je to Cirkusová klinika? S Hanou Davidovou, ohňovou performerkou, lektorkou a manažerkou, která byla součástí tříletého mezinárodního projektu Circus Clinic, hovoříme o tom, jak mohou pravidelné lekce cirkusových technik, podpora skupiny, rituály a bezpečný prostor obohatit, podpořit a rozvinout naše prožívání života. Postupně se buduje expertíza a kazuistika, která může obohatit dosavadní spektrum terapeutických přístupů. Sama Davidová používá pojem „brave space“ – místo k odvaze, místo, kde lze překročit svůj strach.

Autor: Josef BartošZávěrečný díl řady Regiony nezávisle podcastu Průvodce tancem jsme se rozhodli věnovat organizaci, jejíž jméno či aktivity zřejmě běžný posluchač nebude znát. Neznamená to ale, že je v rámci našeho oboru méně důležitá. Jedná se o servisní organizaci Nová síť, která se významným způsobem stará o rozvoj tanečního i divadelního umění v regionech. Dokonce všichni dosavadní hosté a hostky, které jste si mohli poslechnout, jsou jejími členy. Když jsem se její ředitelky Adriany Světlíkové zeptal na unikum této organizace, odpověděla následovně: „Nová síť je extrémně pružná. Umíme velmi rychle reagovat na změny, a to na různých úrovních. Jsme totiž neustále v terénu, jsme takoví terénní pracovníci, kteří neustále nasávají kulturní praxi.“V podcastu jsme se bavili nejenom o specifických potřebách regionů, ale také o srovnání s hlavním městem, ve kterém podle Světlíkové dochází vysloveně k honu na diváka kvůli obrovské nadprodukci. Ačkoliv například Ministerstvo kultury podporuje regionální dění významným způsobem, a dokonce má regionální dopad ve svých hodnoticích grantových kritériích, stále největší obnos peněz míří do Prahy. A přitom prý není řešením vyvážet produkce z české metropole do krajů. Navíc upozorňuje na to, že účinným nástrojem decentralizace jsou rezidence: „Lidé přijíždí z měst do menších obcí, potkávají se tu dva světy, a to je extrémně blahodárné. Navíc jsme velmoc na rezidence a málokdo to ví.“

Autorka: Clara ZangaTaneční aktuality čeká v příštích dvou letech postupný přechod na placený obsah. Nyní probíhá první fáze zpoplatnění média, kdy je možné redakci podpořit libovolnou částkou nebo se alespoň registrovat pomocí e-mailové adresy. „Je to taková upomínka čtenářům, že vznik našeho obsahu je poměrně finančně náročný,“ říká v podcastu Průvodce tancem šéfredaktor mediální platformy Josef Bartoš. Krok má přispět mimo jiné k větší stabilitě redakce a její menší závislosti na grantech, jejichž udělení či neudělení může ohrozit existenci projektu, ale i k vyšší kvalitě obsahu. Díky podpoře čtenářek a čtenářů by mohly vznikat například delší verze podcastů nebo recenzi jedné inscenace by mohli psát hned dva autoři. „Například velmi zkušený autor a mladý autor. Došlo by ke střetu dvou pohledů, čímž by se mohl oborový diskurz velmi obohatit,” věří Bartoš. Recenze, reportáže a zpravodajský servis přitom zůstanou i nadále plně zdarma. Zpoplatnění se bude týkat podcastů, rozhovorů a profilů osobností.Celý rozhovor moderátorky Clary Zanga s Josefem Bartošem si poslechněte v podcastových aplikacích.

Autorka: Clara ZangaOd dětství se Hana „Hanele“ Dezortová věnovala baletu, v dospělosti se zamilovala do flamenca, které už několik let učí. Coby tanečnice větších rozměrů v klasickém tanci nikdy nestávala v předních řadách. „Měla jsem pocit, že při výběru do představení měl vzhled větší váhu, než výkon. Byla jsem stejně dobrá, jako někdoy jiný. Důvod, proč jsem to nebyla já, byl tedy nejspíš můj vzhled,“ přemýšlí. Dnes jí záleží na tom, aby se na jejích lekcích cítili vítaní lidé s jakkoliv „netypickým“ tělem. Hanele zároveň bourá nejeden stereotyp tím, že jako tanečnice flamenca často vystupuje na veřejnosti. A nezřídka se pak setkává s komplimenty, které v sobě však obsahují i předsudek. „Netušila jsem, že někdo, kdo vypadá jako vy, může takto tancovat,“ dává příklad. „Nikdo z nich to ale nemyslí špatně a pochvala je pochvala,“ dodává. Jak si vypěstovala zdravý přístup k sobě samé a co může pomoci rozšířit heslo, že „každé tělo může tancovat“? Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích.

Autorka: Jana NávratováO tom, že tanec jako každodenní intenzivní praxe, tedy tanec jako profese, není příliš zdravý, se moc nemluví. Tanečníci běžně málo odpočívají, zkouší v chladu, cestují na velké vzdálenosti přes časová pásma a hned z letadla jdou do studia nebo na scénu. Tím nejenže zvyšují riziko úrazů, ale také zkracují délku své kariéry. Dá se to ale dělat i jinak. Se Zunou Kozánkovou, tanečnicí a autorkou několika knih věnovaných zdraví podle principů tradiční čínské medicíny, hovoříme o tom, jak vědomě zacházet s tělem, aby bylo dlouho zdravé a kreativní.

Autor: Josef BartošLibor Kasík, ředitel trutnovského multifunkčního centra UFFO a mezinárodního festivalu CIRK-UFF odpovídá na otázku, jak zvládá tolik věcí najednou, s neochvějnou přesvědčivostí: „Když děláte to, co máte rád, tak to jde.“ V řadě Regiony nezávisle jsme se tak přesunuli do podkrkonošské oblasti, kde se díky Kasíkovým aktivitám daří novému cirkusu. O svém přístupu k dramaturgii tvrdí, že ho baví zejména překvapovat pomocí propojování odlišných disciplín: „Propojování žánrů se v novém cirkusu daří dobře. Lidé jsou překvapení, že přišli na něco jiného, ale on na ně čeká kumšt se vším všudy.” Zároveň se neuzavírá ani mladším generacím. Kromě jeho oblíbené tvorby pro generaci Z také založil novocirkusovou školu pro mladé talenty se zahraničními lektory z celého světa. Podcast Průvodce tancem, v němž se můžete kromě výše uvedeného dozvědět také to, jakým způsobem nakládá s negativními, někdy i „haterskými“ komentáři, si můžete poslechnout na Youtube či v podcastových aplikacích.

Autorka: Jana NávratováTaneční terapie je v našem prostředí často marginalizovaná, její výsledky nejsou dostatečně uznány a její potenciál málo využíván. Přitom odborná terapeutická práce s tělem a pohybem je prokazatelně hluboce léčivá, a to i v případě, že daný člověk netrpí žádnou pociťovanou obtíží. Somatické metody, jako například autentický pohyb, vedou člověka ke svobodě a hlubokému prožívání života. Naše tělo totiž reaguje na všechno, tvrdí v dnešním podcastu Průvodce tancem terapeutka Rena Milgrom, která vystudovala somatickou psychoterapii, Labanovu analýzu pohybu a další metody, aby klienty vedla k pravdivým, hlubokým odpovědím na zásadní existenciální otázky. „Nemůžu si pomoct,“ řekla mi po skončení rozhovoru, „musím to dělat, nic mi nepřipadá důležitější než tahle cesta.“

Pedagogická práce je náročná, ale energie dětí pomáhá, říká Andrea Medzanská,která vyučuje na tanečním oboru ZUŠ Teplice. Studovala gymnázium a k tanci sedostala oklikou, vracela se k němu až několik let po maturitě, kdy nastoupila napedagogickou větev Tanečního centra Praha. „Učitel mi tehdy řekl, že přecenebudu ve fabrice, ať se věnuju tanci,“ vzpomíná. V podcastové sérii Bez bariérmluvila také o tom, s jakými stereotypy se jako Romka setkává a jak řeší dotazyžáků a žaček na svůj původ.Medzanská také vzpomíná, jak bylo těžké skloubit výuku na ZUŠ a studiumkonzervatoře, a to i psychicky. „Museli jsme navštěvovat hodiny mladších žáků, což bylotěžké, protože byli lepší. Přicházíte na školu s tím, že něco umíte, a zjistíte, že neumíteskoro nic,“ vzpomíná. K tomu čelila tlaku, že jako Romka to přece „musí mít v sobě.“Celý rozhovor si poslechněte v podcastových aplikacích.