Musíme o děti v náhradní péči "bojovat" nebo to jde i jinak?

Většina pěstounů svádí "boj" o své svěřené děti a to je často dost vyčerpávající pro všechny zúčastněné a po boji většinou zůstává spoušť, v tomto případě vztahová spoušť. Boj můžeme vést s úřady, s biologickými rodiči, s přechodnými pěstouny pokud jsme dlouhodobí atd atd.

Osobně si myslím, že boj nikdy k ničemu nepovede. Boj vždy vytváří protiboj, tlak vytváří protitlak. Můžeme to vidět v naší společnosti. Boj je vždy souboj dvou či více eg, našich nevyzrálých osobností. Nejsem naivní a vím, že děti v náhradce si nežijí na růžovém obláčku a že jim jako pěstouni, jako lidi s dobrým srdcem, chceme pomoci zlepšit jejich život. Ale můžeme na to jít i jinak než bojem. Prostě plynutím. Co se má v životě stát, tak se stejně stane. Nemá cenu tlačit řeku proti proudu, ale spíše jít s proudem, plynout v dané situaci a chránit si své hranice a hranice našich dětí.

Na webu najdete původní video verzi:

www.spojenisrdcem.cz

Kdo je dokonalým pěstounem? Kdo je dokonalým pro úřady? A kdo dokonalým do každodenní praxe s dětmi v náhradní rodinné péči? Existuje vůbec dokonalost v oblasti náhradní rodinné péče? Jak být se sebou spokojený, i když úplně dokonalí nejsme? O tom všem v mém povídání.

Jako dlouhodobí pěstouni jsme si vyslechli už stovky různých rad a školení, jak vychovávat problematické náhradkové dítě. Taky jsme si vyslechli, že ho máme medikovat, aby se jeho chování stabilizovalo. Že ho máme ideálně vzdělávat doma, protože to bude pro všechny jednoduší.Ale já ani s jednou z variant nesouzním a svého pěstounského syna vychovávám intuitivně, pocitově. Více sdílím v podcastu.

Tomáš Morávek je ředitelem organizace (Ne)ohrožené děti a přes 9 let funguje jako vychovatel nejrůznějších zařízení pro děti.

Na jaře o svých zkušenostech vydal knihu "Nebuď pí*a aneb jak (ne)pracovat s dětmi", kde popisuje dobrou i špatnou práci s dětmi, příběhy některých z dětí, které jako vychovatel potkal. Společně si povídáme o úskalích i výhodách výchovné péče o jeho osobních výchovných postupech a názorech, které mě v jeho knize moc zaujaly.

Originální video verzi z živého vysílání najdete na webu spojenisrdem.cz

Ludvík Hess alias babydědek stál u zrodu babyboxu v ČR. První babybox byl zprovozněn v červnu 2005 v GynCentru v Praze a v současné chvíli funguje již 87 babyboxů rozmístěných po celé ČR. Postupně se starší typy mění za novější s vypracovanější technologií, výrobu má na starosti firma MONTEL - Zdeněk Juřica, reportáž v celé výrobně můžete najít na našem webu: spojenisrdcem.cz Babyboxy zachránily již 256 dětí, za posledních 5 dní přibyly 3 děti do statistiky. Kdo ví, co by se s dětmi dělo v těchto chladných dnech, kdyby babyboxy nebyly. Od samého zavedení se však vedou polemiky, zda babyboxy skutečně děti zachraňují (třeba před smrtí v popelnici) nebo jim pouze berou jejich identitu a měly by se tudíž zrušit. O minulosti a budoucnosti babyboxů jsme si společně povídali v živém vysílání - originální video s obrazem najdete ZDE.

Lenka Mitchell žila od dětství dost dramatický, ale jinak na povrch normální život mladé dívky až do jejích 16 let, kdy se od svého dědy dozvěděla, že byla adoptovaná.

Následovalo mnoho dalších let, kdy pomalu a s přestávkami rozplétala příběh své biologické rodiny a všech lží, kterých se stala nevědomky součástí. O svém příběhu se rozhodla napsat knihu s názvem: NĚMĚLI JSTE MI LHÁT, aby inspirovala svým příběhem ostatní. Kniha je ve fázi posledních korektur.

O jejím příběhu a hlavně poselství pro náhradní rodiče se rozhodla podělit v našem společném živém rozhovoru, který můžete shlédnout níže. Originální živé vysílání s obrazem najdete ZDE.

Tereza Navrátila, která si říká Tea, svoje první měsíce života strávila v kojeneckém ústavu a poté byla adoptována. Vyrůstala jako míšenka v české rodině a brzy si začala všímat ne vždy vhodných a příjemných reakcí okolí na její zdánlivou fyzickou odlišnost.

Sama odpovědi na svůj původ neznala, jen to, že její biologická máma byla češka a otec zřejmě cizinec. O své cestě za hledáním a přijetí sebe sama, svých kořenů, kontaktování biologické rodiny a zjišťování genetického původu začala psát blog pod názvem Jako liči a pod stejným názvem čerstvě vydala i knihu. Přirovnává se k ovoci, které má exotickou skořápku, uvnitř je však bílý jako právě nastrouhaný kokos.

Teu jsem si pozvala na živé vysílání, kde jsme si povídali o jejím životním příběhu. Moc jí děkuji za její otevřenost a upřímnost. Může nám být inspirací, jak se dokáže na svůj nelehký příběh dívat také ze strany své biologické mámy, která musela prožít obrovsky hluboké trauma, když se svého dítěte vzdala.

Originální živé vysílání s video obrazem najdete ZDE.

Kateřina Diváková je pěstounská máma 7,5 roku, vystudovaná muzikoložka, bývalá zpěvačka a lektorka, která tancovala i v muzikálech.

Má v dlouhodobé péči dvě holčičky, obě s těžkou životní náloží – devítiletou Káťu přijatou z kojeneckého ústavu a mladší čtyřletou dcerku Martinku, která se narodila už v pátém měsíci těhotenství.

Kateřina své pěstounské dcerky vychovává sama jen s pomocí dědečka a babičky, kvůli nim koupila rodinný dům s velikou zahradou, kde mají holčičky veškeré dětské zázemí.

Ve své náročné péči zažila její rodina nejtvrdší možnou zkoušku osudu, a to odebrání obou dětí z rodiny kvůli falešnému obvinění maminky – pěstounky. Když se holčičky po třech měsících vrátily zpět po prošetření orgánů s verdiktem, že se nic nestalo, byly pochopitelně v mnohem horším psychickém stavu.

O jejím příběhu, který není bohužel ojedinělý, si společně povídáme v živém vysílání, originální video záznam najdete ZDE.

Jaké je cestování s pěstounským dítětem? Co všechno je potřeba před odjezdem zařídit a jak děti, co si zažily silné vývojové trauma, reagují na změny prostředí? Po delší době přináším pokračování našeho příběhu s naším pěstounským chlapcem, který nedávno oslavil své 8. narozeniny. Společnou cestou životem jdeme přes 2,5 roku. Scestovali jsme spolu za tu dobu kus Česka, byli jsme autem v Chorvatsku, Rakousku, letecky v Egyptě a nedávno jsme se vrátili z 3týdenní obytňákové dovči po nádherných krajinách Anglie a Skotska. Během živého vstupu jsem vám nasdílela svůj pohled na výchovu pěstounského dítěte a zkušenosti s cestováním nejen z této dobrodružné cesty. V originální video verzi na www.spojenisrdcem.cz se můžete také těšit na sdílení více než 100 foteček z naší dovči ve Velké Británii. Můžete se připojit do živého chatu a ptát se, co vás zajímá. Záznam zůstane na FB/YT a webu spojenisrdcem.cz

Barbora Lichnovská doprovází již asi 5 let pěstounské rodiny a založila moc hezký profil na instagramu „Náhradním rodičům„, kde se dělí o své pocity ze své práce doprovázející pracovnice.

Je máma 2 dospívajících dětí a než se dostala k doprovázení, tak pracovala na OSPOD a Kraji jako sociální pracovnice a po čase zjistila, že ji práce na úřadě nevyhovuje, ale ráda by zůstala v oblasti náhradní rodinné péče. Když se dostala k doprovázení, splnil se jí sen.

Ve své každodenní praxi s pěstounskými rodinami a dětmi může tak zúročit své zkušenosti a znalosti, které doposud získala. Zabývá se také dotykovou terapií, kterou doporučuje (nejen) náhradkovým dětem.

Společně se bavíme o jejím příběhu, dále o tom, jak fungují doprovázející pracovníci a jakou mají roli v celém procesu náhradní rodinné péče, jak vnímá pěstounské rodiny a děti, zda zde vidí nějaké společné rysy či naopak odlišnosti.

S Bárou plánujeme další živý vstup zhruba v týdnu 17-21.7. , kde podrobněji probereme dotykovou terapii a účinky na (nejen) náhradkové děti.

Originální video najdete na webu www.spojenisrdcem.cz

Marie Trávníčková je máma 5 dětí a další 4 děti přijali s manželem postupně do pěstounské péče, některé z dětí jsou již v poručnictví.

Dlouholetý vztah jim bohužel nevydržel a s manželem se rozvedli. Zůstala tak sama na výchovu 9 dětí a údržbu společného domu. Nejstarší dcera studuje v Praze, s ostatními dětmi žije v baráčku na Vysočině. Pracuje na poště a k tomu ještě vede sklad oblečení a hraček (nejen) pro pěstouny.

Jela jsem za Majkou osobně dovést věci po svých dětech, tak jsme se narychlo domluvili na společném vysílání o jejím příběhu. Jak dokáže sama ženská zvládnout 9 dětí a ještě u toho pracovat? Proč se rozpadl vztah s jejím manželem? Jak to vše zvládá psychicky a finančně? O tom všem si povídáme.

Rádi by si pořídili nové auto, vybavili dětem pokojíčky a uhradili speciální zdravotní péči některých dětí, můžete ji na vše přispět na Donio sbírce zde:https://bit.ly/3BjBtOl Originální video verzi najdete na webu www.spojenisrdcem.cz

Marcela Dědová se svým manželem nedávno oslavili perlovou svatbu. Přáli si velkou rodinu, ale dlouhá léta se jim nedařilo. Postupně adoptovali 3 děti, poté se jim narodily jako zázrakem 2 vlastní a dalších 7 postupně přijali do pěstounské péče. Marcela říká, že žije hned několik životů svých dětí a to není vždy jednoduché. Některé děti jsou již dospělé a žijí spokojeným životem, některé se v životě tak trochu ztrácí a zase nachází. O jednoho pěstounského synka přišli při autonehodě. Její příběh by vyšel na román, v rozhovoru jsme to krásně rozebraly. Zaměřily jsme se na to, jak se dá vše zvládnout v tak velké rodině, jaké má zkušenosti s přijetím sourozeneckých skupinek pěstounských dětí a pak na vaše dotazy. V systému NRP se pohybuje už 21 let a zažila už mnohé včetně jednání s vládními představiteli. Aktivně působí v neziskovce ForFamily a ke svým současným 3 pěstounským dětem mají zažádáno na Kraji o svěření dalších.

Originální video s obrazem najdete na webu www.spojenisrdcem.cz

Barbora Haasová je bývalá pěstounka, která vychovala 3 biologické děti, nejmladší má teď 18 let. Zhruba 6 let pečovala o zdravotně postiženou holčičku Áďu coby dlouhodobá nezprostředkovaná pěstounka. Áďa byla od útlého věku umístěna v ústavu pro zdravotně postižené děti než si ji pěstounka v jejich 8 letech přijala do péče a společně spokojeně žili do jejích 13ti let, kdy se pěstounka rozhodla zažádat soud o zbavení rodičovských práv. Biologická máma na to zareagovala tak, že ji chce zpět do své péče a nakonec se jí to skutečně povedlo. Ač si pěstounka prošla velmi náročným obdobím, kdy svoji svěřenou dcerku musela na příkaz soudu přestěhovat do 3 dnů od předběžného rozhodnutí, teď už na to vzpomíná s odstupem 2 let a je ráda za každou chvíli, kterou mohla s Áďou strávit a pomoci ji do života. Na pěstounství nezanevřela a momentálně uvažuje o svěření dalšího dítěte do její péče. Na opravdu zajímavý a srdceryvný příběh se můžete podívat i ve formě videa na webu www.spojenisrdcem.cz

Ludmila Ambrožová (pseudonym), autorka knížky NAŠLI JSME SE, přijala pozvání na další živé vysílání o jejím příběhu, kdy ke svým dvěma dětem adoptovali s manželem malého chlapce z ústavu, který je už v dnešní době zodpovědným otcem. Příběh o chlapci z dětského domova, který je označen jako nevhodný k adopci pro svou příliš tmavou pleť. O vzájemném hledání lásky ve vztazích k rodičům, sestrám, prarodičům a lidem v blízkém okolí. Nalezení bezpečí a jistoty domova je systematicky ztěžováno společenskými předsudky, školními i jinými neúspěchy, vlastními prohrami včetně drogové závislosti. Chlapec nakonec psychicky i skutečně odchází, aby se vrátil jako zodpovědný muž a otec. Tento příběh je jako poselství naděje pro rodiče dětí, které klopýtají na cestě k dospělosti. Je podložen zkušeností z hledání nových cest po opakovaných prohrách a neúspěších. Jako bývalá ředitelka velké oblastní charity propojuje v příběhu řadu společenských rovin. Originální video najdete na webu www.spojenisrdcem.cz

Dáša je máma 2 dětí s poruchou autistického spektra, Dášenky (8 let) a Martínka (6 let). Dášence byl časem ještě diagnostikován diabetes 1.typu a musí si v pravidelných dávkách píchat inzulín a hlídat si přísun stravy a tekutin.

Jak rozpoznat, že má dítě autismus? Jaký je každodenní život a výchova dětí s PAS (porucha autistického spektra)? Jak je přijal předškolní a školní systém? Jaká omezení přináší dětský diabetes a jak se dají rozpoznat příznaky? Co Dáši (ne)funguje ve vzdělávání a východě svých dětí? Jaká specifika do života autismus přináší a co se od světa autistických dětí můžeme učit?

Dáši tvorbu knížek a materiálů pro děti najdete zde: HRAVÉ KNIHY.

O tom všem a mnohém více se s Dášou bavíme v našem živém rozhovoru, originální video záznam najdete na www.spojenisrdcem.cz

Petra je maminka 13leté dcerky a s manželem postupně do rodiny přijali další 3 pěstounské děti - 2 chlapečky, kterým je 7 a 4 roky a holčičku, které budou 3 roky.  Všechny přijaté děti jsou romského původu a nesou si s sebou mix obtíží jako je ADHD, různé dys-poruchy, mentální opoždění, oční vady apod.  

Jak se takovým dětem daří prosadit v běžném školském systému, kolektivu dalších dětí, co vše musí rodiče řešit a zařizovat? 

Jak vnímají dary těchto dětí a co nám mají do života a našeho vnímání světa přinést? O tom všem a příběhu Petry, proč se rozhodla býti pěstounkou si poslechněte v našem rozhovoru.  

Originální video záznam najdete na webu www.spojenisrdcem.cz.

Tereza Starcová je maminka 2 malých chlapečků a není tomu dávno, kdy se dozvěděla, že byla hned jako miminko adoptovaná. 

Již v dětství měla podezření, že je něco jinak, že není svým rodičům podobná a dokonce jí kamarádka řekla, že je adoptovaná. Rodiče však všechno popřeli a na všechny dotazy dokázali najít odpověď.  Až po narození vlastních dětí se její podezření z dětství opět vynořilo a začala po svém původu pátrat a díky matrice a záznamům z porodnice zjistila, že byla opravdu adoptovaná.  

V tomto živém vstupu se bavíme o jejím zajímavém příběhu. Jak přijala skutečnost, že je adoptovaná? Jak to komunikovala se svými rodiči? Změnil se její vztah k nim? Kontaktovala svoji původní rodinu?

Původní video záznam najdete na webu www.spojenisrdcem.cz

Omlouvám se za echo při mých otázkách, technický problém se nám nepodařilo vyladit.

Hana Brodníčková se stala pěstounkou již před asi 20ti lety, kdy přijala do péče dvě slečny ve věku 11 a 18 let z nefunkční rodiny. Postupně přibyly další dvě slečny z DD a klokánku ve věku 5 a 12 let.   

Všechny dcery jsou již dospělé a nejmladší 20ti letá dcerka s Aspergerovým syndromem stále žije s Hankou ve společné domácnosti, s ostatními se pravidelně vídá.  

Hanka napsala o svém příběhu 3 úžasné knížky pod pseudonymem Ludmila Janáková - Dary, které se nevracejí / Sama bych se v nebi bála / Ve stínu neviditelných draků.  

Společně si povídáme o jejím příběhu a o tom, jak se jejím už dospělým dcerkám daří, dále o tom, co jí přijaté děti daly a vzaly, co jí při výchově traumatizovanych dětí překvapilo, proč bych do toho šla znovu a co považuje za důležité při výchově traumatizovaných dětí.

Originální video verzi najdete na webu www.spojenisrdcem.cz

Můj muž Pavel být pěstoun původně nechtěl. Přál si mít velkou rodinu, ideálně 3 své děti. Osud nám však dopřál jednu bio dcerku, pak sérii potratů s výsledkem, že další dítě již pouze cestou IVF či náhradní péče.  Těžce přijímal, že já IVF odmítám. Otevřeli jsme otázku adopce a pěstounství. 

Dlouhou dobu si nedokázal představit, že přijme "cizí" dítě za své a už vůbec ne formou pěstounství. Podporu pro toto rozhodnutí v rodině neměl.  

Jak v něm dozrálo rozhodnutí být pěstounem? Jak hodnotí zpětně své obavy? Šel by do celého procesu znovu? Přistupuje rozdílně ve výchově bio dcerky a pěstounského synka? Co ho nejvíce překvapilo? Jak snáší setkávání s biologickými rodiči?   

Tyto a další otázky zodpovíme ve společném živém vysílání - originální video verzi najdete na www.spojenisrdcem.cz. 

Tento rozhovor může být podnětný pro všechny z vás, kteří kvůli svým vnitřním obavám bojkotujete přijetí dítě formou adopce či pěstounství. Někdy oprávněně, často bohužel zbytečně - a to je velká škoda.

Lenka je máma 3 synů a zhruba 5 let byla součástí jejich rodiny také pěstounská holčička.

To, že i dlouhodobá pěstounská péče může končit návratem dítěte do původní rodiny si vyzkoušeli s manželem na vlastní kůži a momentálně prochází znovu schvalováním pěstounů a tentokrát pro formu přechodné pěstounské péče.

Jaká byla jejich motivace stát se dlouhodobými a nově teď přechodnými pěstouny? Jak dlouho probírá proces předávání dítěte zpět do původní rodiny? Jak prožívali po 6ti společných letech odchod jejich pěstounské holčičky? Jsou spolu nadále v kontaktu? Jak vnímají další pokračování jejího životního příběhu?

Tyto a další otázky se dozvíte v našem rozhovoru, originální video verzi najdete na webu spojenisrdcem.cz