Saša Michailidis se ptá Bohuslava Vondrušky z Národního institutu pro kulturu a Víta Richtera z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Diváci se vrací ve velkém do divadel. Památky a festivaly si pochvalují vysokou návštěvnost. A výrazně posílil zájem o digitální služby knihoven. Alespoň to vyplývá z dat Národního institutu pro kulturu. Nejnovější dostupná čísla, která jsou za rok 2024, se jeví optimisticky.

Studoval sice hru na housle, ale odjakživa ho fascinovala viola. Nakonec jeho první angažmá v Japonsku vedlo k tomu, že housle odložil nadobro. Vyučuje na dvou zahraničních školách – v Bruselu a Drážďanech. Má rád cimbálovku a je vášnivým motorkářem. „Jakýkoliv pozitivní vjem člověka ovlivní. Studentům říkám, ať si představí, že jedou na motorce a rozhlíží se kolem sebe,“ říká ve Vizitce. Proč je jeho snem dirigování? A jak vlastně vznikl název violy? Ptá se Ondřej Cihlář.

V dnešní době čím dál víc lidí nedá ani ránu bez AI, umělé inteligence. Už se toho od nás stihla naučit tolik, že teď považujeme za naprostou samozřejmost, že učí ona nás. A přitom poněkud zapomínáme, že lecčíms užitečným a zajímavým nás může inspirovat i jiný, osvědčený pramen: příroda.

Saša Michailidis se ptá stand-up komičky Adély Elbel a stand-up komika Nikoly Džokiče. Umělá inteligence si troufá i na stand-up. Někteří komici zkouší s AI kreativně pracovat, jiní takovou pomoc zásadně odmítají. Jak vypadají vtipy, které generuje umělá inteligence? Co jim ještě chybí? A jak na snahy využít AI ve stand-up comedy reaguje publikum? Mají se performeři bát o práci?

Hudebník, muzikolog a entomolog vypráví o své lásce k motýlům, o tom, co ho ovlivnilo a utvářelo, jak hodnotí působení Spirituál Kvintetu i o tom, s čím se těžko smiřuje. Repríza ze 4. ledna 2022.

České amatérské divadlo bylo v prosinci 2025 zapsáno na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o nejrozsáhlejší český zápis v této kategorii, kam patří i slovácký tanec verbuňk nebo jízda králů a tradiční loutkářství či masopustní pochůzky s maskami.

Slouží farářka Vlasta Šanteková.

Vydáme se po stopách Divokého Boha, takový je totiž název knihy, kterou spolu napsaly spisovatelka Markéta Pilátová a farářka Církve Československé husitské Sandra Silná. Otevřeně mluví o rozvodu, mateřství, smrti, pastorační praxi i každodenních výzvách, před které staví ženu v duchovní službě svět, který víru odmítá nebo nepotřebuje.

Rodina Mendelssohnova: od židovského osvícenství ke křesťanským konverzím. Čím se víc cítil Felix Mendelssohn Bartholdy? A co s tím apoštol Pavel?

S novým rokem v mnoha lidech sílí potřeba užít pro hluboké myšlenky vzletná slůvka. A právě proto je nutné sáhnout do knihovny po Haškovi a trochu se uzemnit. Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Mohlo by to být životní krédo, ale jde o dvě kratší povídky, ve kterých světoznámý humorista zpracoval všední až banální situace. S humornou nadsázkou a literární obratností vykresluje jedinečné lidské charaktery, kterých při svém potulování světem potkal bezpočet.

Saša Michailidis se ptá proděkanky FAMU Karolíny Kyselové a kinaře, občasného filmového kritika Dana Krátkého. Oba zároveň působí v týmu festivalu Filmasia. Snímky jako Oldboy, Parazit nebo K-pop: Lovkyně démonů. Seriály jako Hra na oliheň, kapely jako BTS, hity jako Gangnam Style. Už více než čtvrt století se světem valí korejská kulturní vlna. Proč právě korejské filmy a seriály patří k nejsledovanějším? Co je za fasádou úspěchu korejského popu? Repríza z 1. 12. 2025.

Stojím u okna vysoko nad Mostem. Dívám se na město vyrostlé kvůli těžebním činnostem, jeho struktura je chladně racionální. Jsou tu hlavně řady panelových domů, dálnice a železniční trať, která se naklání k řece. A přece, někde v dálce se v oparu mihotá obraz jezera podobný modré dece a z šera mlhy vystupují homole kopců sopečného původu.

Vedoucí Oddělení rozhlasových přenosů mluví ve speciální silvestrovské Vizitce o práci přenosáka, o zážitcích z olympiád, o technickém vývoji, i o už nepoužívaných vysílačích v Liblicích, nejvyšších stavbách v Česku. Čím byly výjimečné? A jak se ve vysílání změnilo spojení s reportérem? Ptá se Ondřej Cihlář.

Jdu do lázní. Všechny skříňky jsou plné, a tak mířím k číslu 66. Jsem v katolické zemi a šedesátšestky jsou volné ještě spolehlivěji než třináctky. Pohodlně zamykám své věci do prázdné skříňky.

Saša Michailidis se ptá generálního ředitele ČF Davida Marečka a výkonného ředitele KVIFF Kryštofa Muchy. Spot České filharmonie s názvem Naši Japonci nám rozumějí, který doprovázel poslední asijské turné národního symfonického orchestru, zaujal nejen doma, ale i v Japonsku. Karlovarský filmový festival zase boduje svými originálními hranými znělkami. Jak se dělá marketing kultury Made in Czechia?

V roce 2018 napsal německý dramatik, Roland Schimmelpfennig divadelní hru, Prasklý svět. V minimalistické vile plné originálů světových umělců se schází manželský pár majitelů s dvojicí mladých lidí, kteří hledají finanční podporu pro svůj umělecký projekt.

Saša Michailidis se ptá dvou obecních kronikářů, Tomáše Hromádky za Prahu Malou a Velkou Chuchli, a Jiřího Cukra za městys Ledenice na Českobudějovicku. Letos je tomu 900 let od smrti kronikáře Kosmy, autora Kroniky Čechů, prvního známého historického díla zachycujícího české dějiny. Jaká je ale současná role kronikářů? Co předpokládá vést takovou obecní kroniku? Repríza ze 14. 10. 2025.

Zpěvačka Hana Ulrychová se v Momentech zpovídá ze své lásky k opeře ale hovoří i o tom, že jako své nejlepší učitelky zpěvu vidí desky třeba Arethy Franklin nebo Elly Fitzgerald. A také proč v současnosti koncertuje méně, než by chtěla a jak nahlíží na průtahy okolo výstavby nového koncertního sálu v Brně.

Osaka podruhé a Japonsko jako takové potřetí hostí světové Expo. Mezinárodní výstavu průmyslu a kultury vnímají Japonci spíše skepticky. „V současnosti mají hluboko do kapsy a negativa podle nich převažují nad pozitivy,“ říká ve Vizitce. „V Japonsku je neuctivé odcházet z práce dřív než kolegové.“ Proč jsou pro zemi zásadní devadesátá léta? A jak naznačují věty v japonštině? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 31. března 2025.

Jmenoval se Štěpán a byly Vánoce. Ještě před pár dny panoval všude shon, teď se nálada zklidnila. Zůstalo jen pár lidí. Žádný hluk, žádný křik. V internátní škole pro sluchově postižené připomínala svátky skromná výzdoba a dětské kresby na nástěnce.