Proč CIA financovala výstavy Jacksona Pollocka? Bylo Picassovo umění více komunistické, než socialistický realismus? Může být propagandistické dílo umělecky hodnotné? Poslechněte si debatu o kvalitách umění ve službách politiky, ve čtvrté epizodě série Umění pobouřit s Milenou Bartlovou a Tomášem Koblížkem.

Saša Michailidis se ptá spisovatelky a hudební publicistky Kristiny Hamplové z popkulturního podcastu Hitparáda Eso a redaktora deníku Alarm, hudebního publicisty Karla Veselého. Poprvé za 35 let se v top čtyřicítce prestižní americké hitparády časopisu Billboard neobjevily žádné rapové písně. Je rap ve Spojených státech v problémech nebo je to jen výkyv? A pokud ne, co se stalo s rapovou scénou?

Skrze pohyb poznává svět, lidi i sám sebe. Tanec je podle něj pokaždé jiný a zásadní je před ním se na sebe naladit. „Důležitá je kultivace toho, co člověk cítí a kultivace pohybu, ne agresivita spojená s touhou vyhrát,“ popisuje ve Vizitce. „Ve vítězstvích i prohrách se snažím neplavat moc dlouho.“ Co zažívá v Paříží, kam se tak často vrací? A proč je pro něj hravost velké téma? Ptá se Ondřej Cihlář.

Když můj redakční kolega před časem přišel s tím, že bychom v Hostu mohli udělat téma o nudě, moc jsem si od toho nesliboval. Nejspíš se ve mně ozvaly vzpomínky jedináčka na dlouhá odpoledne, než rodiče přišli z práce, nebo na letní prázdniny, kdy se sice nemuselo chodit do školy, ale občas taky nebylo vůbec kam jít.

Slouží P. Pavel Kuneš. Truvérskou mši Petra Ebena zpívá sbor DATIO Odry.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Ondřej Vaculík se vrací k určujícím zážitkům studentských let. Coby náhodný kolemjdoucí se smyslem pro detail a dějinný paradox je svědkem devastujícího požáru Veletržního paláce. Ve druhé povídce podnikne spolu s kamarádem vzrušující a nebezpečnou výpravu do pražského podzemí, když chtějí prozkoumat štolu, kterou nechal v centru Prahy vybudovat panovník Rudolf II.

Saša Michailidis se ptá hostů na význam hitu skupiny Queen Bohemian Rhapsody, který slaví padesátiny. V kinech je film o krasobruslaři Ondreji Nepelovi, jak se vyvíjí životopisný film jako žánr? Divadlo ve streamu a také nová Státní kulturní politika na roky 2026-2030.

Patří do silné generace výtvarníků, která se zrodila v devadesátých letech. Její výstava Skin Care v Galerii Rudolfinum je první samostatnou expozicí české umělkyně, kde akcentuje téma humanity. „Ve slově péče je dotek a to je něco, co je spojeno s empatií a blízkostí. Poselství humánního a vlastně i intimního mi přijde důležitější, než kdybych pracovala nebo mluvila o konkrétních trýznivých situacích,“ popisuje ve Vizitce. Repríza z 13. října 2025.

Schichtova továrna na mýdlo s jelenem v Ústí nad Labem byla pravé impérium, s její existencí a činností bylo spojené celé město. Vlivem a pokrokem byla srovnatelná s Baťovou továrnou ve Zlíně. Jen s tím rozdílem, že Schichtové byli Němci.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových publicistů, redaktorky Deníku Jany Podskalské a redaktora časopisu Reflex Vojtěcha Ryndy. Nepela, Franz, Duchoň, Zátopek, Havel, Masaryk, Jan Palach, Milada, ale i Kajínek nebo Miki a také Vlny. Životopisné filmy se staly jedním z nejoblíbenějších žánrů české i slovenské kinematografie. Jaký je porevoluční vývoj žánru zvaného životopisný film?

V Obecním domě má svou dosud největší výstavu s názvem Ermitage. Je jiná tím, že poprvé použil autobiografický prvek, v němž řeší trauma z dětství, které ho provází dodneška. Ve Vizitce z kavárny mluví o konzumu i o svých dílech. „Hlavní princip umění, které dělám, je říct, tohle je realita, my jsme toho součástí a těžko se z toho můžeme vymanit.“

Nenávistné projevy často mají bleskovou podobu. „Český vlastenec“ při výstupu z metra křikne na ženu z Ukrajiny. V debatě na sítích novinář obdrží anonymní výhružku fyzickým násilím. Z projíždějícího auta se ozve sprostý výkřik na adresu známé političky jdoucí po chodníku.

Saša Michailidis se ptá ředitele Dramoxu Martina Zavadila a ředitele a uměleckého šéfa Východočeského divadla Petra Dohnala. Před pěti lety vznikla online platforma Dramox, zjednodušeně streamovací služba na divadelní představení. Dramox je v podstatě pozůstatek covidu, přesto tato divadelní videotéka stále funguje a rozrůstá se? Jak se daří získávat nová divadla a inscenace? A kde jsou největší úskalí divadla ve streamu?

Téměř třicet let vedl Dům umění v Českých Budějovicích a stala se z něj světoznámá a renomovaná galerie současného umění a architektury. „Odjakživa jsem byl polapený prostorem. Všechny věci přicházejí zevnitř. Mým zásadním tématem je architektura, ne z pozice stavění, ale jako místo pro člověka,“ říká ve Vizitce.

Plán byl, že úvaha pro tento týden bude o olivovnících, které se v podhůří romagnolských Apenin letos sklízejí dlouho po Dušičkách, protože pořád prší. „Víno malý a vysušený, olivy zas nacucaný, bída,“ shrnula nám situaci majitelka olivových sadů a penzionu Gli Ulivi, co leží vysoko na cestě Monte Maggiore a v němž jsme jako vždycky přespávali.

Kristus v moči, Pussy Riot v chrámu, Papež sražený meteoritem. Jaký význam dnes má znevažování náboženských symbolů? A může být blasfemický i oslavně zamýšlený kýč? O tom debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek, ve třetí epizodě série Umění pobouřit.

Saša Michailidis se ptá náměstka ministra kultury v demisi Davida Kašpara (STAN) a prezidenta Kulturní a kreativní federace Jakuba Bakuleho. Pár dnů po říjnových volbách do Sněmovny vláda ještě stihla schválit Státní kulturní politiku pro roky 2026 až 2030. Kultura by měla být v Česku v nadcházejících letech dostupnější, sebevědomější a připravená na změny. Jaké priority nastavil ve strategickém dokumentu končící ministr kultury Martin Baxa (ODS)? Jak představy zrealizovat?

Je uměleckou vedoucí souboru BodyVoiceBand, který v autorských projektech propojuje text, živou hudbu a pohyb. Po podpisu Charty 77 se k divadlu přibližovala skrze amatérské soubory a asistenturou Miroslavu Macháčkovi. „Nikdy o věcech neuvažoval tak, aby je politicky přiostřoval. Ale když to v tom textu bylo, tak se to prostě dostalo na povrch. Spolupráce s ním byla výjimečná,“ říká ve Vizitce.