Čtyři týdny každodenního kreslení za mnou (vynechala jsem jen dva dny) a jsem na sebe fakt hrdá. Dneska si dovoluju říct nahlas: sebechvála voní.

A zjistila jsem něco důležitého:
vytrvat v kreslení dokážu hlavně díky tomu, že vím, proč to dělám.

Pomohla mi k tomu metoda 7 proč — takové malé návraty k podstatě. Obnažila všechno od malé radosti během dne přes touhu tvořit komunitu až po víru, že když má člověk v životě víc štěstí a tvorby, přispívá tím k vlídnějšímu světu.

A když tohle v sobě mám, mnohem snáz si sednu ke skicáku.
A taky mi pomáhají malé triky, třeba mít skicák pořád na očích nebo se netrápit, když kresbu nedokončím.

instagram.com/zukukresli

forendors.cz/zukukresli

Tvoření má být radost.
Ale upřímně — kolikrát z něj děláme něco, co musí obstát, něco, co nesmí selhat?

Perfekcionismus nás často přesvědčí, že ještě nejsme připravení.
Že nejdřív „ještě trochu potrénujeme“, „pořídíme lepší materiál“, „počkáme, až bude čas“.
A tak netvoříme vůbec.

V novém newsletteru jsem se pustila do toho, proč perfekcionismus umělcům tolik škodí — a jak se dá rozpustit.
Ne silou, ale hravostí.
Ne tlakem, ale omezením, které paradoxně otevře dveře kreativitě.

Píšu o tom, proč někdy potřebujeme „ošklivý skicák“, proč občas pomáhá vytvořit to úplně nejhorší dílo… a proč svět potřebuje právě vaši nedokonalou tvorbu.

instagram.com/zukukresli

forendors.cz/zukukresli

Chcete i vizuály a prokliky?

jděte na forendors.cz/zukukresli (zdarma)

V novém díle "Zuku kreslí...a píše o tom" sdílím jeden zvláštní úkol z výtvarného kurzu mého táty — malování štětcem přilepeným na dlouhé tyči.Zní to jako blbost? Nebo geniální hack, jak obejít vlastní touhu po dokonalosti?Kresba by měla být jako dětská hra — plná radosti a zvědavosti. A tak jsem honbu za dokonalostí vzdala. Pustila jsem to, abych konečně zase našla radost. taky vám dám malý, praktický tip, který vám pomůže perfekcionismus v tvorbě obejít.Takový drobný „malířský hack“, který může změnit celý zážitek z kresby.Pokud máte pocit, že vás perfekcionismus brzdí víc, než byste chtěli, tenhle díl je pro vás.

V téhle epizodě se díváme na to, jak moc naše vlastní „brýle vnímání“ ovlivňují svět kolem nás — od vynálezu fotoaparátu až po žluté slunce v instalaci The Weather Project od Olafura Eliassona, které úplně proměnilo barevné spektrum.
Mluvíme o čase Kairos, o tom, jak umění mění naše vidění, a proč někdy stačí zpomalit, aby svět vypadal jinak.

Součástí newsletteru je taky spousta obrazového materiálu, fotek a odkazů, takže doporučuju otevřít si ho i online na:
forendors.cz/zukukresli

V pátém dílu se zastavím u toho, co děláme celý den – díváme se. Ale opravdu vidíme?
Sdílím různé způsoby pohledu, kterými procházím jako máma, řidička nebo studentka nového řemesla. A hlavně ten, který mě přivádí zpět ke klidu – pohled umělce.

Mluvím o dětské zvědavosti, o tom, jak se dá dívat dovnitř i ven, o vědomém vnímání a o tom, proč je kreslení nejspolehlivější cestou, jak myšlenky utišit a svět zase uvidět.

Jestli chcete trénovat dívaní společně se mnou, tak vítám v kreslící výzvě.
Kreslete ❤️

Zuku

https://www.forendors.cz/p/877661917781564479

instagram.com/zukukresli

Můj táta má na tohle talent – když se pro něco nadchne, jde do toho po hlavě. Teď maluje, peče pizzu a na chatě staví pec s udírnou. Já mu ten čas trochu závidím (ale poctivě vydřený důchod si zaslouží!).

Jenže já si říkám – možná nejde o to mít celý den, ale jen deset minut.
Deset minut, kdy si sednu se skicákem, i když kolem běží svět.

V novém díle píšu o tom, jak si tvůrci udržují rutinu, proč prokrastinace není lenost a jak si vybudovat „svatyni“, ve které se tvoří snadno.

https://www.instagram.com/zukukresli/

https://www.forendors.cz/zukukresli

Kdysi jsem kreslila pořád. S dospělostí se kreslení někam ztratilo. Ale nedávno mě tramvaje – ano, tramvaje – přivedly zpátky k tužce. V této epizodě vyprávím o tom, jak se vracím ke kreslení po letech, proč jsem si na to vyhradila jen deset minut denně a co všechno se dá objevit, když si dovolíme začít znovu, pomalu a bez tlaku.

Sledujte mě na instagramu jako @zukukresli

Ve druhém dílu malé kreslící výzvy se zaměříme na strach z kreslení — na ten zvláštní pocit, který se objeví, když si řekneme „to neumím“ nebo „co když to pokazím“. Povídáme si o tom, proč je přirozené mít strach, jak ho proměnit ve zvědavost a co se stane, když si dovolíme být začátečníky.
Klidně si vezměte tužku a papír – a pojďte si znovu připomenout, že kreslení je prostor, kde se nemusí nic „umět“. 💭✏️

Není to kurz „jak nakreslit dokonalou ruku“.Je to malý experiment, jak se po letech znovu dotknout papíru, vrátit se k sobě a zkusit osm týdnů kreslit.Protože když se dá za osm týdnů naučit meditovat, dá se i kreslit.Každý týden vyjdou dvě epizody – osobní a inspirační.Bez tlaku, bez gumování, s radostí.Poslechněte si první díl o tom, proč jsem se rozhodla začít znovu kreslit, a co k tomu potřebujete.(Spoiler: skoro nic.)

A pokud nechte přijít o obrazové inspirace a prokliky na odkazy , tak koukněte na psanou verzi na ⁠forendors.cz/zukukresli, anebo tam rovnou hoďte odběr, a máte to v mailu.