Podle východního učení je vše kolem nás i v nás tvořeno dvěma protikladnými a navzájem se doplňujícími silami. Jejich označení je různé – plus a minus, světlo a tma, muž a žena či oheň a voda – Číňané tyto síly nazývají Jin a Jang. Nejznámějším symbolem těchto sil je tak zvaná čínská monáda – kruh rozdělený na dvě stejné části kapkovitého tvaru, z nichž každá obsahuje část svého protikladu. Jin je chápán jako tmavší element, odstředivá síla směřující k vesmíru či jako ženský princip. Protikladem je Jang, tedy dostředivá síla přicházející z kosmu, či mužský, světlejší element. Každou věc je dle čínské filozofie možno popsat zároveň jako Jin a Jang, neboť tyto dvě síly se nevylučují a jsou na sobě závislé. Jsou v neustálé proměně, ale vždy tak, aby byla zachována podmínka rovnováhy.
www.cojeco.cz
Jednou z oblastí, která doznala bouřlivého vývoje v době průmyslové revoluce, byla bezesporu doprava, přičemž nejvýznamnější podíl měla především doprava železniční. Vynález parního stroje, který už v roce 1765 sestrojil James Watt, umožnil řadě konstruktérů využít páry v železniční dopravě. První parní lokomotivu postavil v roce 1804 britský inženýr Richard Trevithick. Jeho stroj dokázal přepravit 10 tun železné rudy rychlostí 8 kilometrů za hodinu. Nejvýznamnějším konstruktérem byl ale George Stephenson, který v roce 1814 předvedl parní lokomotivu, která utáhla osm vagonů s nákladem 30 tun, a to ještě do mírného svahu. V roce 1825 uvedl do provozu 39 kilometrů dlouhou veřejnou železniční trať mezi britským Stocktonem a Darlingtonem, po níž se pohyboval jeho stroj nazvaný Locomotion. O čtyři roky později ohromil odbornou i laickou veřejnost svou lokomotivou Raketa, která dokázala vyvinout rychlost téměř 50 kilometrů v hodině.
www.cojeco.cz
Nejspíše každý český televizní divák se alespoň jednou setkal s Večerníčkem – postavičkou, která každý večer přináší dětem i dospělým jednu asi desetiminutovou pohádku. Poprvé se Večerníčkovo vysílání objevilo na obrazovkách Československé televize v lednu 1965 a potom pravidelně každou neděli. Již o prázdninách téhož roku, získal Večerníček svou znělku, která je dnes jednou z nejstarších v Evropě. Jejím výtvarníkem byl Radek Pilař, hudbu složil Ladislav Simon, animoval Antonín Bureš a režíroval Václav Bedřich. Od roku 1967 vysílal Večerníček třikrát týdně, později čtyřikrát, pětkrát, a od roku 1973 už dává dětem dobrou noc denně a v barvě. Pro večerní dětské vysílání vznikly za dobu jeho existence stovky seriálů nejčastěji technikou kreslené animace. Jako ve své době nejžádanější český televizní pořad byl Večerníček prodán i do tak vzdálených zemí, jako je Austrálie, Malajsie, Turecko, Japonsko, Čína, Keňa či Zimbabwe.
www.cojeco.cz
Tak zvaný včelí tmel, smoluňka či dluž byl pro své léčivé účinky používán již v dobách starého Egypta, kdy byl využíván též při mumifikaci zemřelých těl. Jde o látku, která je včelami vytvářena z pryskyřic a podobných rostlinných šťáv. Po přenesení do úlu používají včely tuto hmotu k ucpání každé škvírky, kterou by mohl do úlu proniknout nežádoucí hmyzí vetřelec, k dezinfekci pláství nebo k zamezení pohybu rámku. Průměrný včelí roj je schopen vytvořit jen asi 300 gramů propolisu za sezónu, proto je jejich produkt velmi vzácný a poměrně drahý. Ani v dnešní době nejsou popsány všechny léčebné vlastnosti propolisu. Nejčastěji bývá využíván jako protibakteriální antiseptikum, způsobuje znecitlivění a rychlé hojení hnisavých ran. Výjimečně ovšem může docházet i k alergickým reakcím. Propolis bývá k dostání například ve formě propolisové masti nebo tinktury.
www.cojeco.cz
Za zakladatele kinematografie jsou považováni bratři Louis a Auguste Lumièrové. Ti po vánočních svátcích roku 1895 zorganizovali první filmovou projekci pro platící veřejnost – promítání jedenácti krátkých filmů s náměty z každodenního života. Lumièrové ovšem nebyli první, kdo se pokusil o promítnutí pohyblivých obrazů. Několik let před nimi sestrojil Thomas Alva Edison svůj kinetoskop, díky němuž mohl divák sledovat kukátkem opakující se smyčku krátkého filmu. Lumièrové ale promítali svůj film na plátno a umožnili tak divákům poprvé pocítit kouzlo kolektivního vjemu, který je dodnes nezanedbatelným důvodem návštěvy kina. Rané filmy, i když němé, dokázaly diváky zvedat ze židlí a jak praví legenda, v případě slavného záznamu příjezdu vlaku do stanice také přimět k panickému útěku. Více než sto let poté jsou filmy barevné, zvukové a diváci se k útěkům ze sálu uchylují jen ve zcela výjimečných případech.
www.cojeco.cz
Dřevěná nádoba typického válcovitého, nebo přesněji soudkovitého tvaru, byla využívána již od dob starověku k přechovávání většího množství oleje, vína, případně jiných potravinářských kapalin. Byla přepravována na lodích a v obchodě byla často chápána jako jednotka objemu. Typický tvar sudu dovoloval jeho snadný transport koulením i poměrně stabilní uložení na některé ze dvou rovných ploch. Zručně stáhnout několik pečlivě vybraných a ohoblovaných dřevěných dužin kovovými obručemi bylo výsadou bečvářů. Jejich řemeslo splynulo asi v polovině 19. století s bednáři. Tehdy již nastával postupný úpadek obou řemesel zapříčiněný rozvojem kovovýroby a stále častějším používáním jejích produktů v domácnostech. Dnes jsou dřevěné sudy používány v potravinářství především tam, kde je třeba dodržet tradiční postupy uložení či zrání. Ve sféře technických kapalin jsou používány nádoby vyrobené z jiných materiálů, jiných tvarů a často i s jinými názvy.
www.cojeco.cz
Nejstarším zařízením, s jehož pomocí bylo možno zaznamenávat a poté znovu reprodukovat zvuk, byl fonograf Thomase Alvy Edisona patentovaný v únoru 1878. Zvukové vibrace byly rycím hrotem zaznamenány nejprve na povoskovaný pás papíru, později na válec obalený staniolovou fólií. Obě tato média měla hned několik nedostatků. Vedle náchylnosti k mechanickému poškození to byla asi dvouminutová maximální možná délka záznamu, a především nemožnost hromadné výroby kopií. Zatímco se Edison od fonografu přesunul k žárovce, využil jeho dosavadních kroků v oblasti elektroakustiky Američan německého původu Emile Berliner. Ten použil pro záznam zvuku plochý kotouč, na nějž se vešly až 4 minuty zvuku a který bylo možno vyrábět hromadně. Už v roce 1904 se objevily první desky s delším záznamem, o dvacet let později vystřídal pružinu v gramofonu elektrický pohon. Od roku 1946 se místo křehkých šelakových desek vyráběly odolnější plastové.
www.cojeco.cz
Lihovinu získávanou destilací ze zkvašené melasy, tedy vedlejšího produktu vznikajícího při výrobě cukru, znali nejspíše již v domovině cukrové třtiny – jihovýchodní Asii. Od 7. století se spolu s arabskou invazí dostávala cukrová třtina do Evropy, kde se cukr stal luxusním zbožím. Na konci 15. století ho přivezli Španělé do Nového světa a začali zde zakládat třtinové plantáže. O co větší byla produkce, o to více bylo melasy a o to více mohlo být levného a opojného nápoje. Jeho výroba se rozšířila nejspíše z Barbadosu do celé karibské oblasti a později i na východní americké pobřeží do Nové Anglie. Posádky britských námořních lodí dostávaly v 17. století pravidelné příděly rumu, který byl později z bezpečnostních důvodů ředěn vodou. Novoanglické rumy dosáhly časem většího renomé než rumy karibské, nejméně do doby, než se Španělům podařilo zvýšit kvalitu kubánského rumu.
www.cojeco.cz
Klasika české dětské literatury, mravenec všeuměl s puntíkovaným šátkem kolem krku, spatřil světlo světa na Nový rok 1933 na stránkách Lidových novin. Jeho příběhy měly podobu tříobrázkového komiksu, s veršovanými texty pod jednotlivými výjevy. Ferdovi vtisknul jeho autor Ondřej Sekora podobu poněkud jinou, než známe dnes – do úst mu vložil dýmku a jeho příběhy pojal mnohem drsněji než v pozdější tvorbě pro děti. Seriál také reagoval na aktuální události politického světa, zejména na hrozbu blížící se války. Cyklus musel být v roce 1941 ukončen a Sekora se ke svému hrdinovi vrátil až v roce 1945, tentokrát už v dětské verzi pro časopis Mateřídouška. Nejvýraznější změnou ovšem nebylo jen přizpůsobení se dětskému čtenáři, ale především politické situaci. Hmyzí hrdina si, podobně jako jeho autor, přisvojil myšlenky komunismu a řada jeho příběhů se stala ideologickými agitkami.
www.cojeco.cz
Za zakladatele tradičního způsobu gratulace k novému roku prostřednictvím tištěných novoročenek je považován český hrabě Karel Chotek z Vojnína a Chotkova. Pravdou ovšem je, že tištěná novoroční přání se začala objevovat už po vynálezu knihtisku a první česká (i když latinsky psaná) novoročenka byla vytištěna v Praze roku 1605. V Chotkově době bylo ovšem zvykem navštěvovat přátele a známé a osobně jim blahopřát. Tato povinnost se hraběti zdála roku 1827 patrně tak nezvladatelná, že si u profesora pražské kreslířské akademie Josefa Berglera objednal tak zvané „blahopřejní lístky“. Ty byly doručeny poslem adresátovi jako náhrada osobní návštěvy. Novoročenky se staly vítanou módou a o jejich grafickou stránku se začasté zasloužili významní výtvarníci. Roku 1907 vepsal Viktor Stretti na novoroční blahopřání dvě francouzská slova „pour féliciter“ a péefka byla na světě.
www.cojeco.cz
Až do začátku 18. století byl porod v Evropě vnímán spíše jako sociální než lékařská událost. Nejčastěji se odehrával doma za pomoci porodní báby a několika dalších žen. Významné změny nastaly na našem území v souvislosti s tereziánskými reformami. Nařízení z roku 1753 ukládalo profesorům anatomie přednášet porodnictví medikům, chirurgům a městským porodním bábám. Na venkově tuto činnost praktikoval krajský ranhojič. V roce 1775 bylo zakázáno provozovat porodnictvím neškoleným bábám pod pokutou šesti tolarů. Mezi významné postavy českého porodnictví patřil profesor Jan Melič, který mimo vedení soukromé porodnice sepsal řadu prací věnovaných péči o ženu v těhotenství a při porodu. Ve druhé polovině 19. století a zvláště pak ve století 20. docházelo v souvislosti s vývojem medicíny stále častěji k přesunu porodu k lékaři a příslušné instituci. Zároveň se měnila i role porodní báby či porodní asistentky.
www.cojeco.cz
Tradiční postava českých Vánoc - Ježíšek - se v období vlády komunistického režimu odebrala na několik dlouhých let na odpočinek. Z východu k nám tehdy zavítal sovětský Děda Mráz v beranici a v kožichu, a to dokonce na pozvání vládnoucí garnitury. Za přelomový můžeme považovat rok 1952, kdy tehdejší československý prezident Antonín Zápotocký promluvil ke všem, kteří se o Štědrém večeru nejvíce shromažďují kolem vánočních stromků: k dětem a mládeži. Vysvětlil, že Ježíšek měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva, ale že doba se změnila. Také Ježíšek prý vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stal se z něj děda Mráz. Jeho znakem nebyla hvězda betlémská, ale řada rudých hvězd na šachtách, hutích a továrnách. Měl být vnímán ne jako symbol Vánoc, ale jako nositel vděčnosti a lásky k Sovětskému Svazu a šiřitelem jeho poznání.
www.cojeco.cz
V roce 43 př. n. l. byl do úřadu krále Judeje, tedy dnešního Izraele, jmenován Herodes Veliký. Během své vlády upevnil nový král dobré vztahy s Římany a potlačil většinu svých odpůrců. Jakmile ale získal nad Judeou kontrolu, významně se zasloužil o její rozvoj. K jeho největším zásluhám patřila oprava Šalomounova chrámu a zbudování nového přístavu Caesarea. Byl ovšem chorobně podezíravý, a tak dal ze strachu, že proti němu kují pikle, popravit řadu svých příbuzných. Neušetřil ani jednu ze svých deseti žen Miriamme, kterou nejspíše opravdu miloval, ani svou nevlastní matku. Největšího krveprolití se však dopustil, když zaslechl, že se v Betlémě narodilo dítě, které se má stát židovským králem. Ač již byl na smrtelné posteli, dal Herodes příkaz zabít všechny novorozené chlapce. Tento masakr je znám z bible jako vraždění neviňátek.
www.cojeco.cz
K prvnímu svázání knihy do podoby velice podobné té dnešní došlo nejspíše ve starověkém Římě za vlády císaře Augusta. Do té doby bylo běžné tehdy používaný papyrus či pergamen stáčet do svitků, ale právě v době kolem přelomu letopočtu byly listy pergamenu prvně rozřezány a složeny do svazků. Snad mělo jít o napodobení spojení voskem potažených dřevěných destiček pomocí provázků, řemínků nebo kovových kroužků, které bylo v té době běžné. Středověké knižní vazby listy papíru nejen chránily, ale také zdobily. Často byly zhotoveny ze slonoviny nebo vyřezávané ze dřeva, potažené sametem nebo vykládané drahými kameny. Později se rozšířilo a na dlouhou dobu udrželo potahování kůží, v 15. století se objevilo pozlacování. S vynálezem knihtisku pak vzniklo řemeslo knihařů, kteří i přes rostoucí počet výtisků knižního díla často vytvořili nádherné vazby.
www.cojeco.cz
V zemích s anglickou tradicí, zejména ale ve Spojených státech amerických, jsou vánoční svátky spojeny s mytickou postavou Santa Clause. V noci z 24. na 25. prosince přilétá na svých saních tažených devíti létajícími soby, komínem se spustí do krbu a v domě zanechá dárky pro děti, které byly celý rok hodné. Podle legendy žije Santa spolu s paní Clausovou na severním pólu a se svými skřítky pomocníky vyrábí po celý rok vánoční dárky. Samotné jméno Santa Clause vzniklo chybou ve výslovnosti holandského slova Sinterklaas, zkratky pro Sint Nicolaas, tedy svatého Mikuláše. Na počátku této tradice stojí nejspíše báseň Clementa Clarka Moora z roku 1822, v níž vystupoval malý skřítek rozdávající dětem dárky. Santa Claus byl také původně jako skřítek zobrazován až do roku 1931, kdy se společnost Coca-Cola zasloužila o rozšíření jeho dnešní podoby.
www.cojeco.cz
Druh sladkého pečiva, který je spolu s nazdobeným stromkem a kaprem symbolem Vánoc, má dlouhou tradici. První zmínka o vánočce pochází již ze 16. století, kdy se jí nejspíš říkalo calta nebo húska. I dnes se v různých regionech setkáváme s takovými názvy, jako pletenice, štědrovice, štricka, štrucla nebo ceplík. Dříve bylo pečení vánočky výsadou cechovních pekařů, ale od 18. století si ji začali lidé péct doma sami. Její zhotovení nebylo jednoduché a k tomu si ho ještě hospodyně ztěžovaly mnoha tradičními zvyky. Při zadělávání těsta měla být panímáma oblečena v bílé zástěře a šátku a nesměla po celou dobu přípravy mluvit. Křížové pletení vánočky mělo ochraňovat před zlými vlivy a každý z devíti pruhů měl jinou symboliku. Kdo při krájení našel zapečenou minci, měl jistotu zdraví a bohatství po celý následující rok.
www.cojeco.cz
První legendy o Ježíšově raném dětství se začaly objevovat už někdy ve 3. a 4. století v apokryfních spisech. Vybájené příběhy patrně reagovaly na fakt, že události z doby od Ježíšova narození až po jeho kázání v chrámu, když mu bylo dvanáct, nejsou nikde zachyceny. Některé mýty tak vyprávějí, jak malý Ježíšek zaháněl bouřková mračna, jiné jak oživoval hliněné ptáčky a podobně. Jako ten, od něhož pocházejí vánoční dárky, se Ježíšek prosazoval poměrně dlouho a těžko. Jeho konkurentem byl po dlouhou dobu svatý Mikuláš, který nosí dárky jen o několik dnů dříve. Nakonec si oba dobrodinci někdy v 19. století své role vyjasnili a prosinec tak může dětská srdce potěšit dvojnásobnou nadílkou. U nás se ale na Ježíškův post téměř čtyřicet let tlačil z východu importovaný Děda Mráz, v současné době zas jezulátko musí odolávat západnímu Santa Clausovi.
www.cojeco.cz
Kapr obecný (Cyprinus carpio) bývá často považován za ryze českou rybu. Do našich toků se ovšem dostal až v 11. století z Francie, kdy byl nasazen jako zdroj postního jídla do klášterních rybníků. Významnému rozšíření pak pomohl mohutný rozvoj rybníkářství ve 12. až 15. století. Kapr původně pochází z oblasti Černého a Kaspického moře, kde žil ve vodě sladké i smíšené při ústí řek. Proti proudu Volhy a Dunaje pronikal i do Evropy, kde ale musel čelit konkurenci již zabydlených domácích ryb. Do české kotliny se ale tímto způsobem dostat nemohl, a je tedy jasné, že se v našich řekách ocitl stejným způsobem jako v rybnících, tedy přičiněním člověka. Další významnou oblastí výskytu kapra je Dálný východ. V Číně žijí dva druhy kaprů Cyprinus micristius a Cyprinus rabaudi.
www.cojeco.cz
Řecké tragédie v 5. století př. n. l. obsahovaly zároveň poezii, hudbu a příběh. Patrně na ně navázali ve Florencii koncem 16. století, když zavedli zpívané divadelní představení. Byla jím opera, tehdy vlastně hudební drama Dafné s hudbou Jacopa Periho a libretem Otavia Rinucciniho. Z tohoto díla se ovšem dochovaly jen dva fragmenty, a tak prvním dochovaným dílem je až Eurydika stejných autorů. Claudio Monteverdi pak vložil do svého Orfea či Ariadny do té doby nebývalý expresivní náboj a opera začala vítězné tažení po světových scénách. Tento nový umělecký žánr byl jedinečným spojením literatury, dramatu, výtvarného umění, hudby, zpěvu a baletu. Ve Francii účinkovaly v opeře i dámy a kavalíři ze dvora Ludvíka XIV. Nákladná jevištní výprava udivovala diváky prostory nádherných paláců a chrámů, ale i technickým řešením požárů, ztroskotání lodí či mizení nebo zkamenění osob.
www.cojeco.cz
Francouzský Štědrý večer probíhá tradičně v rodinném kruhu. Na slavnostně prostřených tabulích můžeme 24. prosince ochutnat ústřice, kaviár, husí játra, různé druhy sýrů, bílé klobásy, rybí polévku, žabí stehýnka nebo třeba lanýže. A stejně jako u nás těší se i francouzské děti na dárky, které dostanou. Před krb obvykle postaví své vyčištěné holinky a čekají na tradičního dárkonoše. Père Noël neboli Otec Vánoc chodí v bíločerveném plášti a čepici, nosí plnovous a mohli byste si ho docela dobře splést se Santa Clausem. Děti pro něj nechávají před domovními dveřmi malé občerstvení – moučník, čokoládu a víno a někdy také mrkev pro jeho soba. V některých rodinách, kde není tradice Père Noëla tolik živá, se dárky přivazují dlouhými papírovými stuhami na větve vánočního stromku a děti věří, že je obdaroval hodný stromeček.
www.cojeco.cz